Ruský blafák #37 | Hokejové výjimky a odliv juniorů
Kauza Tomáše Krále odhalila stav společnosti jako takové. V hokejovém prostředí však zůstává i řada dalších problémů, které oddalují návrat českého hokeje mezi elitu.
Bývaly doby, kdy jsme se mohli na mezinárodní scéně a v NHL pyšnit výjimečnými hokejisty. Úřadující olympijští vítězové, dvojnásobní juniorští šampioni a trojnásobní mistři světa. Psal rok 2001 a český hokej byl na vrcholu.
V průběhu následujících dvou dekád se situace otočila, nyní u nás hrají prim hokejové výjimky.
Možná jste onu kauzu zaregistrovali také, možná vám unikla ve stínu prezidenta Tomáše Krále a jeho spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou. Rychlé osvěžení paměti: V duelu mezi Benátkami nad Jizerou a Prostějovem zkolaboval minulý týden po zásahu pukem do obličeje hostující obránce Petr Krejčí.
Domácí však místo obvykle přítomné sanitky nabídli pouze plně vybavenou ošetřovnu a přítomného lékaře. Zraněný hráč zůstal na ledě - alespoň podle slov hostujícího trenéra Aleše Tottera - přibližně 25 minut, než konečně přijela záchranka.
Technické normy Chance ligy ukládají pořádajícímu klubu zajistit na utkání přítomnost sanitního vozu s řidičem. Benátky si však zažádaly před sezonou o výjimku, kterou jim přiklepl výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje pod podmínkou nadstandardního vybavení ošetřovny a stálé přítomnosti lékaře.
Z medicínského hlediska jde možná o rovnocennou péči, tuto polemiku rád přenechám lékařům. Na celé věci mě však zaujala reakce svazu prostřednictvím tiskového mluvčího Zdeňka Zikmunda:
“Podle písemného stanoviska Benátek se bude posuzovat, jak klub naplnil, nebo nenaplnil podmínky, na základě kterých mu byla udělena výjimka.”
“Je pravděpodobné, že na základě tohoto případu požádá vedení soutěže lékařskou komisi, aby posoudila, zda skutečně může být sanitní vůz nahrazen stejným vybavením v ošetřovně.”
Čekali byste, že kontrola, zda zmíněná ošetřovna opravdu splňuje vytyčené podmínky, proběhne ještě před udělením výjimky?
Čekali byste, že se lékařská komise vyjádří k výjimce dříve, než dojde na ledě k vážnému úrazu?
Nejste sami.
Výjimek však najdeme v českém hokeji celou řadu.
Na konci března jsem ve třetím dílu tohoto newsletteru rozebíral návrh na úpravu podmínek pro udělování licencí mládežnických akademií.
Byla to vítané téma; již delší dobu zní hokejovým hnutím, že současný počet akademií (17) je přehnaně vysoký a že je žádoucí jej zredukovat. Osobně jsem přivítal pětiletý bodovací žebříček, který měl spolu s limity pro infrastrukturu zajistit potřebné snížení akademií.
Bohužel - pro někoho bohudík - byla minimální bodová hranice stanovena tak, že je pro extraligové kluby téměř nemožné ji nesplnit. Jediným stávajícím držitelem akademie, který v předchozích pěti sezonách nezískal potřebný počet bodů, je pražská Slavia.
O akademii by měl ale přijít také Chomutov, v jehož případě je důvodem nesplnění podmínky neúčast seniorského týmu v jedné ze dvou nejvyšších soutěží. Piráti momentálně hrají krajskou ligu, čtvrtou nejvyšší soutěž u nás.
Součástí původního návrhu pravidel pro získání licence akademie, který si můžete přečíst zde, byla také následující věta:
“Obecná pravidla pro získání licence jsou neměnná a neumožňují ze strany ČSLH udělování jakýchkoliv výjimek.”
Ano, je logické, že někoho bude snížení počtu akademií bolet, ale není možné se zavděčit všem.
Minulý týden však vyšel na webu hokej.cz tento článek, v němž Petr Jíra, sportovní ředitel chomutovské mládeže a hlavní trenér tamní akademie, plánuje požádat svaz o udělení výjimky pro zisk licence akademie.
Pravda, Piráti rozhodně nepatří mezi nejhorší kluby v práci s mládeží, ve zmíněném pětiletém žebříčku jim patří 11. místo. A pokud škrtneme Olomouc, která nemá akademii kvůli absenci druhé ledové plochy, patří Chomutov v tomto ohledu do elitní desítky stávajících akademií.
Jíra argumentuje spoluprací s prvoligovými a extraligovými kluby, přímá návaznost mezi akademií a A-týmem zde však chybí.
Zda je tato podmínka pro zisk akademie skutečně relevantní, opět přenechám jiným. Na svazu by měli vědět nejlépe, proč právě tuhle podmínku do pravidel včlenili, a měli by si ji také patřičně obhájit.
Nic to ale nemění na faktu, že Chomutov o výjimku nejspíš opravdu zažádá. Proč? Protože jim to aktualizovaná a na rozdíl od původního návrhu také schválená verze pravidel umožňuje.
Vzpomínáte si na větu, podle níž není možné udělování jakýchkoliv výjimek? Ta byla oproti původnímu návrhu upravena do následující podoby:
“Obecná pravidla pro získání licence jsou neměnná. Výjimku má právo udělit po hlasování pouze VV ČSLH.”
Finální znění pravidel si můžete přečíst zde. Netuším, kdo konkrétně se zasadil o změnu tohoto bodu pravidel, který pootevře dveře klubům, které v licenčním řízení z jakýchkoliv důvodů neuspějí.
Zájemci o zisk licence akademie musí do 15. října odevzdat veškeré dokumenty, které následně projdou schvalovacím procesem. Dá se tedy očekávat, že výkonný výbor nebude o výjimce rozhodovat na nejbližším jednání výkonného výboru, které je v plánu na 14. října, ale až v listopadu či prosinci.
Osobně jsem velmi zvědavý na výsledek. Nemám nic proti tomu, aby Chomutov licenci získal, pokud nastavené podmínky splní. Vadí mi spíš neustálé rozdávání výjimek, které ve výsledku český hokej nikam neposouvají, minimálně ne směrem dopředu.
A mimochodem, hlasování o výjimce pro Chomutov by se měl jako člen výkonného výboru zúčastnit také Jaromír Jágr, jehož Rytíři našli v aktuální extraligové sezoně kvůli rekonstrukci kladenského zimního stadionu dočasný azyl… ano, v Chomutově.
Je tedy možné, že avizovaná redukce akademií bude nakonec znamenat snížení jejich počtu ze 17 na 16.
Jak vás zatím baví aktuální extraligová sezona?
Milan Gulaš a Lukáš Pech rozjeli na jihu Čech parádní hokejový duet, Jaromír Jágr sbírá v průměru téměř bod na zápas a Viktor Hübl se blíží hranici 400 gólů v nejvyšší soutěži.
O příběhy není nouze, jejich hlavními aktéry jsou však většinou hráči, kteří patří věkem mezi ty nejzkušenější, kulantně řečeno. Problémem je opačný konec věkového spektra, počet hráčů spadajících věkem mezi juniory oproti předchozímu ročníku výrazně poklesl.
Nejde o nečekaný jev, příčinu hledejme v avizované redukci tří nejdůležitějších soutěží u nás.
Z extraligy přímo sestoupí nejhorší tým základní části, předposlední celek pak čeká barážový souboj s vítězem Chance ligy. Druhou nejvyšší soutěž opustí na jaře tři nejhorší týmy, další dva pak zamíří do baráže, v níž budou muset uhájit prvoligovou příslušnost před adepty na postup z 2. ligy.
Snížení počtu mužstev můžeme očekávat také v juniorské extralize. Kromě rakouského Salcburku, který plní v soutěži pouze roli dočasného hosta, sestoupí přímo nejhorších pět klubů, šestý se pak utká v baráži s vítězem Ligy juniorů.
Právě zde hledejme hráče ročníku 2002 a mladší, kteří by přitom za podmínek minulé sezony dost možná dostali šanci i mezi dospělými. Klubům se však nelze divit, strašák sestupu z juniorské extraligy, která se stejně jako nejvyšší dvě soutěže dospělých zúží na 14 účastníků, děsí i papírové favority.
Nutné zlo, tak zní asi nejpříhodnější označení této hokejové sezony u nás. O redukci účastníků těchto tří soutěží se mluvilo již delší dobu, vzhledem k dlouholetým ústupkům ze strany svazu můžeme být rádi, že k tomuto kroku opravdu došlo.
Pro extraligu z toho však plyne již zmíněný razantní úbytek mladých hráčů.
Srovnání celkového počtu juniorů, kteří zasáhli do hry v minulé a aktuální sezoně, může být zavádějící. Jednak nezohledňuje počet jimi odehraných zápasů, jednak nebere v potaz čas na ledě, který jim trenéři dopřáli. Směrodatný není příliš ani bodový zisk samotných hráčů, který vypovídá spíše o jejich kvalitě.
Rozhodl jsem se proto sečíst celkový čas na ledě všech obránců a útočníků v jednotlivých sezonách a zjistit, jaký podíl na něm měli junioři.
Zmíněný součet času, který v základní části stráví na ledě všichni hráči v poli, se napříč sezonami příliš neliší. Pro zajímavost, dohromady to dělá v průměru 2142 hodin za sezonu, což je necelých 90 dnů. Tolik času stráví všichni hráči dohromady na ledě v základní části.
Co se však liší, je podíl juniorů na tomto údaji v předcházejících ročnících hokejové extraligy. Tento podíl v posledních pěti sezonách činil v průměru 3,2 %.
Pojďme si zmíněné číslo, které na první dobrou nikomu moc neřekne, zasadit do kontextu.
Jak můžete vidět, podíl juniorských hráčů v extralize se od sezony 2016-17 postupně snižoval, v minulém ročníku však došlo k příjemné změně.
Její příčinou však bohužel nebyla trpělivá práce klubů při výchově mladých hráčů, ale pandemie koronaviru. Ta zapříčinila uzavření nejvyšší soutěže, tím pádem se kluby nemusely bát špatných výsledků a následného sestupu.
Díky pandemii se také v extralize představila řada hráčů, kteří by za normálních okolností bojovali o pozornost skautů v kanadských a amerických juniorských soutěžích.
Jaký to rozdíl oproti aktuálnímu ročníku! Talentovaní junioři se znovu rozprchli do zahraničí, extraligu navíc obchází strašák v podobě sestupu až dvou týmů.
Výsledkem je zatím pokles využití juniorů i oproti sezoně 2019-20, která byla v tomto ohledu z předchozích pěti nejslabší.
Jistě, na finální srovnání je ještě brzy. Některé kluby možná nahrávají body do zásoby, aby mohly po Vánocích vypustit do hry mladé kluky, nicméně po jedné šestině základní části tvoří junioři 1,94 % celé extraligy, opět počítáno v poměru k celkovému času všech hráčů na ledě.
Relevantní prostor z hráčů 2002 a mladších dostávají pouze Michal Hrádek, David Jiříček, David Moravec, a Jiří Kulich.
Zmíněný fakt kritizoval v posledním dílu podcastu Hokej bez červené také Robert Záruba, šéfkomentátor Redakce sportu České televize:
“Tohle je ta největší obžaloba chyb, kterých se český hokej dopustil. Tohle je pro mě ten nejvážnější důvod ke změnám na hokejovém svazu.”
Problém není v tom, že by se kluby bály nasadit juniory do extraligových bojů. Problém je v tom, že nejlepší junioři odešli do zahraničí. A většina těch, kteří zůstali, na extraligu (čest výjimkám) zatím nemá.
V trojici kanadských juniorských soutěží (OHL, WHL, QMJHL) působí aktuálně 19 českých obránců a útočníků. K tomu přidejte 3 české zástupce ve švédské juniorce a 12 hráčů ve Finsku.
Stíháte počítat? Dohromady jsme na čísle 34.
Z toho byste bez problémů postavili dva juniorské týmy. Značně kvalitní, nutno podotknout vzhledem k faktu, že většina krajánků má za sebou zkušenosti z mládežnických reprezentací.
Čí je to vina? Podělit se o ni mohou nejspíš svaz i kluby. Zkrátka zde není prostředí, které by talentované hráče přimělo zůstat v Česku a zlepšovat se v domácím prostředí.
Neodchází proto, aby nebyli tolik na očích a aby měli pohodu. Naopak, sami cítí, že přes Švédsko, Finsko či Kanadu mají blíž ke splnění snu jménem NHL.
Otázku, zda vede z Česka skutečně delší cesta do NHL, musí zodpovědět jiní. Pro český hokej je však klíčové, že si to mladí hráči myslí. A proto odchází.
Vraťme se ještě na chvíli k využití juniorů v extralize. Častým argumentem pro vyšší počet mladých hráčů v nejvyšší soutěži je situace ve Švédsku.
Nakolik je ale skandinávské království v tomto ohledu lepší než my?
Stejně jako v případě extraligy, také ze statistik nejvyšší švédské soutěže jsem se snažil zjistit, jaký mají junioři podíl na celkovém času hráčů na ledě.
Stručná odpověď: O poznání vyšší.
Na srovnání využití juniorů v nejvyšší švédské a české lize v přechozích pěti sezonách (plus té aktuální) se můžete podívat na níže přiloženém grafu.
Jak můžete vidět, v minulých sezonách nebylo v nejvyšší švédské lize výjimkou ani trojnásobné vytížení juniorů oproti české extralize.
Co s tím můžeme dělat? Závidět. A doufat, že se rozdíly postupně smažou.
Není to ale tak, že by švédské kluby byly ty hodné a české ty zlé. Bohužel kvalita švédských a českých juniorů je dlouhodobě rozdílná v neprospěch našich mladíků, což dokazují výsledky na mezinárodní scéně.
Druhou věcí je také zmíněný odliv českých juniorů do zahraničí, který Švédy příliš netrápí. Na soupiskách týmů OHL, WHL, QMJHL či finské juniorské soutěže najdete dohromady šest švédských hráčů.
Připomínám, že ve zmíněných soutěžích (plus té švédské) působí celkem 34 českých juniorů.
Extraliga je zkrátka špička ledovce, která příliš neovlivňuje výslednou kvalitu výchovy hokejové mládeže u nás. Tento úkol mají stále mládežnické soutěže a samotný systém rozvoje talentů.
Počet mladých hráčů v extralize a jejich vytížení je jedním z řady zrcadel, které odráží dlouhodobý stav českého hokeje. Vytvořit prostředí, které přiměje zůstat talentované dorostence a juniory v Česku, aby následně mohli dostávat důležitou roli v extralize, to bude jeden z řady důležitých úkolů v nadcházejících letech.
Úkolů, na jejichž splnění se musí společně podílet svaz i kluby.
Dnešní díl Ruského blafáku byl delší než obvykle, pravidelní čtenáři snad prominou. Slibuji, že se příště pokusím vměstnat své myšlenky a postřehy do kratšího textu.
V případě, že jste na tento newsletter narazili poprvé a zaujal vás natolik, že byste neradi přišli o další díly, můžete se zde přihlásit k jeho odběru prostřednictvím e-mailu.