Spor o švýcarský hokej
Místo televizního studia probíhá debata o změnách v nejvyšší švýcarské lize přímo na ledě. Pět duelů sobotního kola odstartovalo dvouminutovým protestem hráčů proti navýšení kvót pro cizince.
Zatímco tématem debaty v České televizi byla výchova mladých hráčů, Švýcaři momentálně řeší problémy na vrcholu hokejové pyramidy, tedy v nejvyšší soutěži.
Debata se netýká jen o kvót pro zahraniční hráče, v řešení je i počet týmů v nejvyšší soutěži, zavedení finančních pravidel a zrušení sestupu a postupu sportovní cestou. Přestože český hokej řeší momentálně jiné problémy, vyplatí se jedním okem sledovat i vývoj ve Švýcarsku.
Liga patří klubům
Na sklonku kalendářního roku 2011 vypověděla Asociace profesionálních klubů (APK) smlouvu s Českým svazem ledního hokeje (ČSLH) a je to právě svaz, kdo od léta 2012 řídí nejvyšší tuzemskou hokejovou soutěž.
V posledních letech kluby naznačují, že by opět rády převzaly velení. Naposledy však nabídku řízení soutěže odmítly v lednu loňského roku, a vzhledem k aktuální nejistotě způsobené pandemií koronaviru nelze očekávat, že by se v brzké době odhodlaly ke změně.
Ve Švýcarsku naopak patří liga klubům, respektive ji od července 2020 zastřešuje akciová společnost National League AG. Jejími akcionáři je dvanáct klubů, z nichž každý drží stejný počet akcií.
V obchodním rejstříku je však National League AG stále vedena jako člen Švýcarské hokejové federace. Je to zřejmě z důvodu zachování příměří mezi oběma subjekty; obě strany si zřejmě uvědomují, že i přes formální rozdělení jeden druhého stále potřebují.
V rejstříku najdeme také účel akciové společnosti: “Účelem společnosti je propagace a rozvoj ledního hokeje, který je ve Švýcarsku na nejvyšší úrovni provozován profesionálně. Je členem Švýcarské hokejové federace (SIHF).”
Oddělením od Švýcarské hokejové federace získaly kluby volnost v rozhodování o budoucnosti ligy. A toho teď hodlají plně využít.
Omezení počtu cizinců
Ve chvíli, kdy některý z českých klubů podepíše smlouvu s cizincem, který podle papírových předpokladů nebude v extralize patřit mezi nadprůměr, zazní kromě nářků na tabulkové odstupné také srovnání se Švýcarskem. Ano, tamní kluby umí přilákat o poznání zvučnější jména, nicméně i ony se občas spálí.
Podle Herního řádu Tipsport Extraligy může klub do soutěžního utkání nasadit nanejvýš šest cizinců. Za cizince se však nepovažuje hráč jiné národnosti, který ve třech po sobě jdoucích sezonách působil v soutěžích pod hlavičkou ČSLH.
Díky tomu se mezi cizince nepočítají například olomoucký Branislav Konrád, pardubický Juraj Mikuš či litvínovský Oskars Cibulskis.
Podobně zatím funguje i systém ve Švýcarsku. Kluby v nejvyšší soutěži (NLA) mohou do každého utkání nasadit čtyři cizince, mezi které se však nepočítají hráči, kteří jsou držiteli tzv. hráčské licence. Její získání má však přísnější podmínky, než je tomu v Česku; výjimku dostane ve Švýcarsku hráč, který odehraje alespoň pět sezon v tamních mládežnických soutěžích; pro započtení sezony stačí odehrát v daném ročníku deset soutěžních utkání.
Mezi držitele licence patří mj. Lukáš Lhoták, který oblékl dres českého národního týmu v sezoně 2016-17, nebo Petr Čajka, který hájil české barvy na juniorském šampionátu v roce 2020.
To se však nyní změní. Zatímco následující sezona 2021-22 proběhne podle stávajících regulí, od sezony 2022-23 budou moci švýcarské kluby nasadit do utkání až sedm cizinců. Návrh byl schválen na lednovém shromáždění potřebnou tříčtvrtinovou většinou.
Úprav se však dočkají i výše zmíněné hráčské licence pro cizince: Nově budou výjimky pro zahraniční hráče platit pouze do 22 let. Po dovršení tohoto věku se každý hráč jiné než švýcarské národnosti, který se díky licenci nepočítá do stanoveného limitu, bude muset rozhodnout - buď přijme plnohodnotné švýcarské občanství, nebo o licenci přijde a v budoucnu bude považován za klasického cizince.
Právě tento bod je nyní předmětem sporu, v němž na jedné straně stojí vedení ligy (reprezentující kluby) a na straně druhé hráči a fanoušci. Podle průzkumu tamní hráčské asociace nesouhlasí s výše uvedenými změnami 85 procent dotazovaných hráčů a 90 procent fanoušků.
Svoji nespokojenost pak hráči projevili v sobotním kole, kdy po úvodním buly odjeli na střídačku, kde vyvěsili transparent s nápisem: “Mladí hráči jsou naší budoucností, fanoušci jsou naší páteří a hokej je náš život.”
Kritici změn se zaštiťují názorem, že navýšení počtu míst pro cizince ještě zmenší už tak nízký počet mladých hráčů v nejvyšší švýcarské soutěži. Pokud by však nové podmínky vešly v platnost již nyní, měly by podle webu Watson.ch čtyři z dvanácti klubů na soupisce sedm cizinců, další dva (Lugano, Ambri) by povolený počet dokonce překročily.
O licenci by nově přišel také zmíněný Lukáš Lhoták, k čemuž se na začátku února vyjádřil v rozhovoru pro web Hokej.cz:
“Mám švýcarskou licenci a za dva roky ji budou moct mít pouze hráči do dvaadvaceti let. Hráči s licencemi jako já tady nebudou moct hrát, takže o tom přemýšlím. Mám smlouvu ještě na rok, pak budu řešit, co dál. Nevadilo by mi se vrátit do Česka, ale na prvním místě je zůstat tady.”
Proti změnám se postavila také hráčská asociace SIHPU, za niž promluvil její prezident a bývalý brankář Jonas Hiller:
“Jsem velmi kritický vůči plánovanému navýšení počtu míst pro cizince. Začlenění mladých hráčů do klubů nejvyšší soutěže se tím podle mě zhorší. Z dlouhodobého hlediska to bude pro švýcarský lední hokej obrovský problém - jak na klubové, tak na mezinárodní úrovni.”
Paradoxem je, že i když zde cizinci mnohdy patří mezi tahouny, nejsou placeni tak dobře jako domácí hráči. V nedávném rozhovoru pro iDnes.cz to přiznal útočník Jan Kovář, který je momentálně na pátém místě v kanadském bodování švýcarské ligy
„Netvrdím, že cizinci nejsou dobře placení, ale dobrý Švýcar je placený ještě líp. Proto se třeba neženou do KHL.“
Podobně je na tom také Justin Abdelkader. Americký útočník, který předchozích jedenáct sezon odehrál v dresu Detroitu Red Wings, podepsal na začátku února smlouvu s Zugem, kde si ve zbytku sezony přijde v přepočtu na 120 tisíc korun měsíčně.
Kromě hráčů a fanoušků se proti změnám vyslovila také Švýcarská hokejová federace. V tiskové zprávě vydané po navýšení kvót pro zahraniční hráče se píše:
“Švýcarský lední hokej se distancuje od rozhodnutí National League AG. Jako organizace zastřešující švýcarský hokej odmítáme zvyšování kvót pro cizince, protože se obáváme, že toto opatření bude mít negativní důsledky pro celý švýcarské hokej, především naše mladé hráče.”
Výhledově plánuje liga také zavedení poplatků do ligové pokladny za každý podpis zahraničního hráče.
Méně peněz pro bohaté
Stejně jako v Česku, také švýcarské kluby se musely vypořádat s výpadkem příjmů kvůli pandemii koronaviru. Prvním krokem byla dohoda s hráči o částečném snížení mezd.
Federální rada (švýcarská obdoba vlády) však schválila profesionálním a poloprofesionálním sportovním klubům podporu ve výši 175 milionů franků (4,17 miliardy korun), přičemž dvě třetiny této částky mají být ve formě nevratné půjčky.
Stát současně stanovil několik podmínek čerpání této dotace. Každý klub může žádat maximálně o částku, která se rovná dvěma třetinám rozdílu příjmu ze vstupného oproti sezoně 2018-19.
Na oplátku musí být průměrná mzda osob, jejichž roční příjem nyní přesahuje 148 tisíc franků (v přepočtu 3,5 milionu korun), v budoucnu snížena o dvacet procent, nebo alespoň na uvedenou hranici. K tomu se musí kluboví akcionáři vzdát v příštích pěti letech dividend, současně musí být maximálně transparentní při využívání poskytnutých financí. Žádostí o státní dotaci se kluby také zavazují, že práci mládežnický a ženský hokej budou držet minimálně na stejně úrovni jako dosud.
Zbylých šedesát milionů franků mohou sportovní kluby čerpat ve formě bezúročné půjčky pouze v případě, že se klub dostane do finančních potíží i po vyčerpání poskytnuté dotace.
Přihlášku na první období (říjen až prosinec 2020) podalo jedenáct z dvanácti klubů NLA a devět z dvanácti celků druhé nejvyšší ligy (Swiss League). Jediným týmem z nejvyššího patra, který o dotaci zatím nepožádal, je Lausanne, jehož spoluvlastníkem je český miliardář Zdeněk Bakala.
Změny ve finančních regulích ale plánují také samy kluby. Nově chtějí zavézt tzv. finanční fair-play, které by mělo vzdáleně připomínat platový strop, jak jej známe z NHL.
Jeho součástí bude nastavení minimální a maximální částky, kterou budou muset (respektive moct) kluby vynaložit na hráčské mzdy. Cílem je minimalizovat finanční (a tedy i sportovní) rozdíly mezi jednotlivými týmy.
Kluby budou mít možnost překročit povolený platový strop, na oplátku však dostanou za prodej televizních práv menší sumu než kluby, které dodržely stanovené finanční regule. Spíše než o platový strop by tedy šlo o daň z luxusu.
Ani tady však nejsou kluby zajedno. Proti zavedení finančního fair-play brojí například Peter Zahner, šéf curyšského klubu ZSC Lions, podle něhož teď nikdo nenutí kluby vynakládat na platy vysoké sumy. Zahner byl mimochodem také jediný, kdo hlasoval proti již odsouhlasenému navýšení počtu míst pro cizince.
Zavedení finančního fair-play požadují také fanoušci, kteří hrozili bojkotem utkání při navýšení kvót pro zahraniční. Podle nich by měl klub, který překročí platový strop, odvádět poplatky do ligové i svazové pokladny, a to až do výše poloviny přeplatku nad rámec platového stropu.
Otázkou je, jak to bude v příštích letech s financemi za vysílací práva na nejvyšší švýcarskou soutěž. Společnost UPC nyní platí prostřednictvím stanice MySports ročně 35 milionů franků (v přepočtu 830 milionů korun) za vysílací práva na všechna utkání NLA a vybrané zápasy Swiss League.
Stávající kontrakt (stejně jako v případě hlavního sponzora soutěže, společnosti PostFinance) vyprší v roce 2022. Očekává se, že nová smlouva přinese klubům méně peněz než dosud.
Konec postupu a sestupu?
Stejně jako česká extraliga, také švýcarská nejvyšší soutěž se kvůli pandemii koronaviru rozroste v příštím ročníku o jeden klub, nově ji tak bude hrát třináct týmů.
Dosud soutěž fungovala tak, že se tabulka po základní části rozdělila na elitní osmičku (play off) a zbylou čtveřice, která následně hrála skupinu o udržení. Nejhorší tým se pak utkal v barážové sérii na čtyři vítězná utkání s vítězem Swiss League
Šampion druhé nejvyšší soutěže však musel pro postup mezi elitu splnit řadu kritérií, což například v roce 2019 vyústilo ve zrušení barážové série. Stadion Langenthalu, tehdejšího vítěze Swiss League, by totiž tehdy nesplňoval licenční podmínky pro účast v nejvyšší soutěži.
Podle plánů, které avizují majitelé klubů, by však měl být postup a sestup na základě výsledků na ledě v budoucnu zrušen.
Ano, stejná debata proběhla v Česku již v minulé sezoně, kdy se řada klubů vyslovila pro uzavření extraligy. Návrh vyvolal okamžitou reakci ze strany fanoušků i hráčů, hráčská asociace ČAIHP se zmohla k nejvýraznějšímu veřejnému projevu od svého založení v roce 2013.
Argumentace švýcarských klubů je podobná té, kterou jsme mohli před rokem slyšet v Česku. Nemožnost sestupu po jedné nepovedené sezoně povede k větší jistotě, možnosti budování týmu v několikaletém horizontu a také jistotě pro sponzory, že bude jejich jméno spojeno s účastníkem nejvyšší soutěže i v příštích letech.
Současně tím chtějí autoři návrhu zamezit případům, kdy klub dlouhé roky usiluje o postup sportovní cestou, ale ani nadměrná suma peněz mu nedokáže zajistit kýžený sportovní výsledek.
Pro zájemce o účast v nejvyšší soutěži pak budou stanovena jasná kritéria, která bude klub muset splnit pro povýšení mezi švýcarskou elitu. Současně není vyloučena ani možnost sestupu; to by však mělo platit pouze pro ty celky, které se budou dlouhodobě pohybovat na dně tabulky, nebo budou vykazovat ekonomické problémy.
Zatímco navýšení kvót pro cizince již bylo schváleno, zavedení finančního fair-play a částečné uzavření nejvyšší soutěže je zatím v řešení. Pokud by však v budoucnu došlo k navýšení počtu celků v nejvyšší soutěži, mohl by se otevřít prostor pro větší začleňování mladých hráčů mezi dospělé.
Právě prostorem pro mladé hráče argumentují odpůrci navýšení počtu míst pro zahraniční hráče. Zatímco v probíhající extraligové sezoně se na metu deseti odehraných zápasů dostalo celkem 29 juniorů, ve Švýcarsku dostalo stejnou šanci pouhých pět mládežníků.
Ke změnám by brzy mělo dojít i ve Swiss League. Také ta by se měla v brzké době osamostatnit ve formě akciové společnosti, přičemž pro účast v ní bude místo sportovního výsledku stačit dostatečná suma peněz. Na rozdíl od NLA by zde však nemělo dojít ke změně regulí pro cizince; momentálně může každý tým ve druhé nejvyšší soutěži nasadit do utkání pouze dva cizince.
O zavedení finančního fair-play a změnách v oblasti sestupu a postupu v NLA by se mělo jednat na konci března. I kdyby však byly navržené změny regulí schváleny, v platnost vejdou - stejně jako navýšení kvót pro cizince - nejdříve od sezony 2022-23.
Marco Lüthi, výkonný ředitel Bernu a jeden z iniciátorů změn, navíc říká:
“Je důležité, abychom přijali také pravidlo o finančním fair-play. Bez něj nemá navýšení kvót pro cizince smysl.”
Kluby nemají zastání
Podle původního plánu měl být počet míst pro cizince v každém klubu navýšen na deset; nakonec však majitelé udělali ústupek a výsledkem je kompromis, tedy sedm cizinců na tým v jednom soutěžním utkání.
I tak ale zaznívá na adresu klubů ostrá kritika ze strany hráčů a fanoušků. Jednotlivé fankluby vydaly společné prohlášení, v nichž vyzvali držitele permanentek k jejich neobnovení pro následující sezonu, aby kluby pocítily jejich nelibost.
Strach mají především z nárůstu počtu cizinců, kteří pak zaberou místo v sestavě mladým Švýcarům. Důsledkem této teorie by mělo být v budoucnu oslabení národního týmu na mezinárodní scéně.
Kluby naopak argumentují tím, že po navýšení počtu klubů ze současných dvanácti na čtrnáct nebudou moci udržet kvalitu soutěže na stávající úrovni jen s doplněním domácích hráčů, proto chtějí přilákat více cizinců. Od rozšíření soutěže si slibují plošné snížení hráčských mezd, a zrušení sestupu sportovní cestou zase obhajují tím, že jedna nepovedená sezona by neměla být důvodem k sestupu.
Kluby jsou v tomto názorovém střetu osamoceny; na straně druhé proti nim stojí již zmínění hráči a fanoušci, ale také Švýcarská hokejová federace a její reprezentační úsek.
Názoroví odpůrci reforem si stěžují, že jejich slovo nemá v debatě o změnách žádnou váhu. Po loňském vyhlášení nezávislosti na tamní hokejové federaci je však budoucnost švýcarské NLA plně v rukou klubů.
Ať už dopadne spor o švýcarský hokej jakýmkoliv výsledkem, mohou být tamní návrhy na změnu regulí a s nimi spojená veřejná debata také příkladem pro český hokej, pokud by se chtěl v budoucnu vydat stejnou cestou.
Pokud nechcete, aby vám příště podobné články unikly, můžete se zde přihlásit k jejich odběru prostřednictvím e-mailu.