Ruský blafák #9 | Veteráni, smlouva a premiérova kritika
Zajímá vás, kam si Jaromír Jágr jezdí pro hokejový elixír mládí? Možná na Balkán, možná do Španělska. V Montrealu se pak místo postupu do play off řeší nedostatek domácích hráčů.
Ačkoliv je hokej kanadským národním sportem, nebývá úplně zvykem, aby se k němu po jednom z mnoha zápasů základní části NHL vyjadřovali politici.
Přesto k tomu po pondělním utkání Canadiens proti Oilers došlo. Tématem však nebyla výhra Edmontonu 4:3 po prodloužení ani fakt, že se Montreal poprvé od roku 1979 utká v play off s Torontem.
Vadilo jim, že poprvé v klubové historii nebyl v sestavě Canadiens ani jeden rodák z provincie Québec.
Ačkoliv nám to může připadat jako banalita, pro frankofonní oblast jde o důležité téma. Vždyť více než polovina hráčů, kteří mají dres pod stropem Bell Centre, pochází právě z Québecu. Stejně tak tomu bylo i v případě týmu, který v roce 1993 získal pro Canadiens dosud poslední Stanley Cup.
V této sezoně jsou na klubové soupisce pouze dva ‘domácí’ hráči - útočníci Jonathan Drouin a Phillip Danault. První jmenovaný však na konci dubna opustil tým z osobních důvodů, Danault pak minulý týden v duelu s Maple Leafs utrpěl otřes mozku.
Na sobotní odvetu proti Torontu pak ještě Canadiens povolali z farmy Alexe Belzileho, dalšího rodáka z Québecu, který na poslední chvíli zaujmul místo ve čtvrté formaci.
V pondělí už se však vedení klubu rozhodlo více než stoletou sérii uměle nenatahovat.
“Řekl bych, že je to jen shoda okolností,” zlehčoval celou věc trenér Dominique Ducharme. “Phillip Danault i Jonathan Drouin by nám v útoku výrazně pomohli. Je tu s námi taky Alex Belzile, dalších deset rodáků z Québecu máme k dispozici na farmě v Lavalu.”
Po zmíněném utkání proti Oilers však vystoupil s prohlášením quebecký premiér François Legault.
“Považuji za nešťastné, že na soupisce Canadiens není víc hráčů z Québecu,” řekl novinářům v závěru tiskové konference věnované pandemii koronaviru. “V jiných týmech je jich spousta. Během posledního draftu mohl klub projevit větší úsilí, aby nějakého získal.”
Kanadský politik rovnou ukázal prstem do nejvyšších klubových pater. “Geoff Molson (majitel) a Marc Bergevin (generální manažer) by si měli uvědomit, že lidé z Québecu chtějí vidět hrát zdejší hráče. Chápu, že někteří nejsou dost dobří, ale jiní tu kvalitu mají.”
Zase tak růžové to s hráči z Québecu v NHL není. V této sezoně se v NHL představilo celkem 58 quebeckých rodáků, jejichž zisk je pro Canadiens i vzhledem k podmínkám vstupního draft značně komplikovaný.
A navíc hrát v Montrealu je pro domácí hráče setsakra těžká věc. “V každém klubu jste chvíli nahoře a chvíli dole, ale v Montrealu je to o poznání intenzivnější. Musíte najít způsob, jak ignorovat, co se kolem říká,” líčil Danault v nedávném rozhovoru pro Montreal Gazette.
“Chápeme, že máme skvělou práci, ale jsme taky jen lidé. Někdy je těžké nevnímat, co se říká kolem nás. Dokonce i naši blízcí... Někdy nám řeknou jen pár slov, která nás ale dokážou podráždit. Musíme se s tím naučit pracovat, ale není to snadné.”
Paul St-Pierre Plamondon, lídr sociálně-demokratické strany Parti Québécois, vidí řešení v práci se záložním týmem Canadiens, kde by měli mít domácí hráči prostor k růstu. “Kdyby se teď Canadiens přestěhovali z Montrealu do Seattlu, nebylo by potřeba měnit moc věcí. Byl by to pořád stejný produkt.”
K diskuzi přispěla také montrealská starostka Valérie Plante, která napsala na Twitteru: "Je spousta mladých a talentovaných hráčů z Québecu či Montrealu, kteří by chtěli hrát v NHL. Canadiens musí vynaložit větší úsilí, aby je získali. V zájmu hráčů i celé frankofonní metropole.”
Bylo by zajímavé vidět podobnou debatu i v Česku, ostatně příští rok se u nás konají volby do zastupitelstev obcí. Který politik si dá v rámci předvolební kampaně v Litvínově či Kladně na billboard slogan, v němž slíbí tamním fanouškům víc místa v sestavě pro odchovance?
Zajímalo vás někdy, kdy dávají čeští hráči v NHL nejvíce gólů?
Pokud nejste podobní blázni do statistických zajímavostí jako já, asi vás o tom dodnes ani nenapadlo přemýšlet. A upřímně, nedivím se vám.
Správná odpověď je čas 59:59.
Ano, v poslední vteřině základní hrací doby nastříleli čeští hráči celkem dvacet gólů; naposledy se takto prosadil Jan Jeník, který v pátek skóroval ve svém premiérovém utkání v NHL.
Mimochodem, o dva dny později přidal Jeník další gól, čímž se stal po Janu Čalounovi druhým českým hráčem, který skóroval ve svém prvním i druhém utkání v NHL.
Ale zpátky k času.
Na první pohled jde o bizarní náhodu, že nejvíce českých branek v základní části připadne na poslední vteřinu základní hrací doby. Vzhledem k faktu, že týmy v závěru utkání často odvolávají brankáře, čímž zvyšují šanci na vstřelený gól na obou stranách kluziště, to ale dává smysl.
Čtyřikrát se takto prosadili Jaromír Jágr a Radim Vrbata, dvakrát skóroval v poslední vteřině utkání Miroslav Fryčer, po jednom gólu přidalo do statistik v čase 59:59 dalších deset hráčů včetně již zmíněného Jeníka, který je z tohoto seznamu českých hráčů nejmladší.
Pouze tři góly však výrazně změnily výsledek utkání.
Fryčerovi s Jágrem se podařilo v závěrečné vteřině základní hrací doby vyrovnat a poslat zápas do prodloužení.
David Krejčí je pak jediným Čechem, který v čase 59:59 vstřelil vítězný gól.
Pokud ale odečteme góly do prázdné branky (v tomto případě 13 z 20), padají české góly nejčastěji v čase 27:14.
Z dvanácti branek v tomto čase zaznamenali po dvou Miroslav Fryčer a Jan Bulis. Netuším, proč pouští brankáři nejvíce českých gólů krátce před koncem první poloviny zápasu, ale slibuji, že pokud dojde v tomto ohledu k nějaké změně, budu vás poctivě informovat.
Jsem hodně zvědavý na budoucnost Ondřeje Kašeho. Od loňské výměny z Anaheimu do Bostonu odehrál za Bruins kvůli zdravotním problémům pouze dvacet utkání, v nichž zaznamenal 0+5.
V pondělí nastoupil po téměř čtyřměsíční pauze do utkání proti Islanders, které však kvůli zdravotním problémům opět nedohrál. Následně vynechal také závěrečné utkání základní části proti Capitals, podle slov trenéra Cassidyho je nejistý také jeho start v úvodním utkání play off proti Capitals.
Po sezoně navíc Kašemu vyprší stávající tříletý kontrakt a stane se chráněným volným hráčem.
V případě, že by si ho chtěli Bruins nechat, musí mu dát podle kolektivní smlouvy kvalifikační nabídku ve výši 2,6 milionů dolarů na jeden rok.
Vzhledem ke Kašeho zdravotní historii je to docela risk. Nabídnutá smlouva však bude dvoucestná, protože v posledních třech letech neodehrál minimální počet utkání (152), aby mu byl nabídnut jednocestný kontrakt. Stejně tak nesplnil podmínku odehrání 41 zápasů v této sezoně.
Pokud mu Bruins zmíněnou nabídku nedají, stane se Ondřej Kaše po sezoně nechráněným volným hráčem a bude moct podepsat s jakýmkoliv jiným klubem.
Pokud mu však nabídka smlouvy s uvedenými podmínkami přistane na stole a český útočník ji odmítne (při dvoucestné smlouvě by bral v případě přesunu na farmu jen zlomek sumy garantované pro NHL), budou Bruins i nadále držet jeho hráčská práva.
Letošní léto hodně napoví, jaká bude Ondrova hokejová budoucnost. Klíčové ale bude, aby z hokejového kolotoče vyvázl v budoucnu bez zdravotních následků.
V extralize zůstávají pouze dva hráči narození v 70. letech, k Viktoru Hüblovi (1978) se od podzimu opět přidá Jaromír Jágr (1972). Třetím do party bude možná zlínský obránce Tomáš Žižka (1979), který se podle iSport.cz rozhoduje mezi rolí hráče a trenéra.
Kdo z nich zůstane poslední? Osobně bych tipoval spíš Viktora Hübla, byť by mě asi nepřekvapilo, kdyby Jágr v lednu 2031 naskočil na pár střídání a oslavil tak šesté (!) desetiletí v nejvyšší soutěži.
Byť to zní neuvěřitelně, v Evropě stále najdeme hokejisty, kteří jsou starší než Jaromír Jágr a kteří stále hrají nejvyšší soutěž.
Pravda, nejsou to příliš atraktivní hokejové destinace.
V Turecku nastoupil v této sezoně ke dvěma utkáním Habip Ismail Doruk (1968), v bosenské lize se představili Anthony London (1971) a Amel Capin (1972).
V Estonsku zase odchytal čtyři zápasy ruský brankář Andrej Bunin (1968), jehož otec Anatolij hrál nejvyšší sovětskou ligu již v ročníku 1951-52.
Absolutním rájem veteránů je však nejvyšší bulharská liga, v níž letos nastoupilo pět hráčů narozených dříve než Jágr.
Dva z nich - Kiril Hodulov a Ivailo Asenov - se narodili v roce 1966, přičemž v roce 1989 se představili v dresu bulharské reprezentace na mistrovství světa divize C.
První jmenovaný, který v letech 2013-15 vedl bulharskou reprezentaci z pozice hlavního trenéra, zaznamenal letos v šesti zápasech 0+4.
Druhý jmenovaný odchytal dvě utkání a pomohl svému týmu Irbis Skate Sofia k zisku šestého titulu v řadě. Zmíněný celek měl navíc v šestičlenné lize nejvyšší věkový průměr 34,31 roku - stáří vpřed!
Ještě výš posunul věkovou laťku obránce Branko Rončević, který v této sezoně nastoupil k jednomu utkání chorvatské ligy za tým KHL Sisak, přestože začátkem dubna oslavil 59. narozeniny. Klobouk dolů.
Rekord této sezony má ale v rámci nejvyšších soutěží na svědomí Nora Gomez, která ve věku 63 let nastoupila k deseti utkáním nejvyšší ženské španělské soutěže.
Její hokejová kariéra je docela zajímavá: Nora se narodila jako muž, dokonce hrála nejvyšší mužskou španělskou hokejovou ligu v dresu Txuri-Urdin. Postupem času se však rozhodla pro změnu pohlaví, což ji přivedlo do ženského týmu Milenio Logroño, kde působí dodnes. Svůj příběh popsala v roce 2018 pro španělský deník El Mundo.
A ještě jeden veterán si zaslouží pozornost: Andres Ambühl. Vybavíte si nějaký vrcholný turnaj, na kterém by tenhle švýcarský mazák chyběl?
Poprvé se v seniorské reprezentaci představil na mistrovství světa v roce 2004, od té doby chyběl na velkém turnaji pouze jednou, na šampionátu před třemi lety. Asi si chtěl tehdy po olympijských hrách trošku vydechnout.
Ve švýcarské nominaci - byť zatím jen té širší, která čítá 17 útočníků - nechybí ani letos. Pokud se v ní udrží, bude to jeho šestnácté mistrovství světa.
Děkuji všem, kteří zareagovali na možnost vydávání newsletteru v průběhu mistrovství světa. Jdu do toho! Budu se snažit, abych minimálně udržel nastavenou laťku a aby to nebylo každý den ‘na jedno brdo’. Příští týden dám v JUBILEJNÍM desátém vydání vědět více.
A ti, kteří by chtěli odebírat Ruský blafák prostřednictvím e-mailu, se zde mohou přihlásit k odběru.