Ruský blafák #8 | Přesilovky, focení a vyprodaná hala
Sliby se mají plnit, a tak v dnešním newsletteru najdete moji historku s čerstvým vítězem KHL. A taky zamyšlení nad tím, jak by se mohla v příštích letech vyvíjet úspěšnost přesilových her v NHL.
Úspěšnost přesilových her se v NHL pohybuje v posledních letech okolo hranice 20 procent; v tomto ročníku je to zatím 20,14 procenta.
Přesilovkové formace mají tak mají nejvyšší efektivitu od 80. let, kdy se průměrná úspěšnost pohybovala v NHL mezi 20,29 procenty (1987-88) a 22,92 procenty (1982-83).
V 90. letech však přišel přesilovkový útlum, navrch začaly mít bránící čtveřice či trojice. Nejníže kleslo využití početních výhod v ročníku 1997-98, kdy kluby proměnily pouze 15,08 procenta početních výhod.
Obecně tehdy padalo méně branek; ne nadarmo se tomuto období říká ‘dead puck era’. Brett Hull v jednom z rozhovorů přičetl úbytek branek rozšíření počtu klubů, s nímž došlo automaticky také k rozmělnění kvality hráčů.
Poslední velkou změnu ve způsobu hraní přesilových her přinesl Adam Oates, který z pozice asistenta trenéra Devils a Capitals zavedl v těchto klubech systém 1-3-1, který dnes praktikuje většina klubů včetně těch extraligových.
Jak se ale budou souboje v nerovném počtu hráčů vyvíjet v příštích letech? Zvýšení úspěšnosti přesilovek v posledních sezonách bych přičítal hlavně nárůstu počtu šikovných hráčů, kteří vypadají, že se s hokejkou v ruce snad i narodili. Nicméně faktem je, že NHL dlouhodobě podporuje nárůst počtu gólů, viz zmenšování brankářské výstroje.
Možná se ale blíží chvíle, kdy se na scéně objeví nový - efektivnější - způsob bránění populární přesilovkové šablony. NHL si libuje v číslech a analýzách, jakýkoliv statistický výkyv je okamžitě rozebírán. Věřím tomu, že úspěšnost přesilovek už moc neporoste, spíš čekám v příštích letech mírný propad.
Pokud si Boston ve zbytku základní části při hře v oslabení výrazně nepohorší, může být prvním týmem od roku 2016, který si udrží úspěšnost hry v početní nevýhodě nad hranicí 86 procent.
Vzhledem k rozmanitosti herních stylů při oslabení bych se nedivil, kdyby některý z týmů díky vylepšené taktice či jiné typologii vybraných hráčů vytáhl svoji úspěšnost při oslabení někam k 87 nebo 88 procentům.
NHL je často označována za ‘copy-paste’ ligu; zkrátka co funguje jednomu týmu, zkusí brzy taky ostatní. Před pár lety všichni přebrali úspěšný přesilovkový systém a nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo v blízké budoucnosti také s taktikou na oslabení.
Uvítat by to mohli například v New Jersey, které je se současnou úspěšností 70,5 procenta nejhorším týmem na oslabení v NHL od sezony 1982-83, kdy Los Angeles Kings ubránili pouze 68,6 procenta početních výhod svých soupeřů.
Pondělní výhra Nashvillu nad Columbusem (4:3p) posunula prvně jmenovaný klub v historickém počtu získaných bodů před Jaromíra Jágra.
Já vím, jablka a hrušky, ale stejně!
Český útočník završil svoji bodovou bilanci v nejlepší lize světa v listopadu roku 2017, kdy v dresu Flames získal svůj kanadský bod č. 1921. Predators, kteří do ligy vstoupili v ročníku 1998, mají nyní v základní části 1923 bodů. K jejich zisku potřebovali o pět utkání méně než Jágr.
Další na řadě jsou v příštích letech Minnesota Wild (1722), Winnipeg Jets (1640) a Columbus Blue Jackets (1544).
S výrazným odstupem pak zaostávají Vegas Golden Knights (362), kteří by mohli překonat českou legendu okolo roku 2038.
To už bude Jágr možná v hokejovém důchodu. Možná.
Spojení ‘vyprodaná hala’ zní v dnešní době buď jako historický pojem, nebo naopak sci-fi. Přesto se toho můžeme v NHL brzy dočkat.
Vedení Dallasu informovalo fanoušky, že v případě postupu do play off plánuje využít sto procent kapacity American Airlines Center.
Má to jeden háček: Stars se do bojů o Stanley Cup možná nepodívají.
Ve zbývajících čtyřech zápasech základní části potřebují získat o pět bodů více než Nashville, který má na programu o zápas méně.
Pro naplnění haly by potřebovali souhlas vedení ligy, k čemuž by jim měl podle článku Star-Telegram pomoci přídavný filtrační systém vzduchu, který plánují v hale v blízké době instalovat.
V minulém newsletteru jsem vám v případě triumfu Omsku ve finále KHL slíbil historku se Šimonem Hrubcem, takže tady je.
V listopadu 2017 jsem stál po utkání Komety proti Třinci před hostující kabinou a čekal na jednoho z hráčů, abych se ho zeptal na pár věcí do chystaného článku. Něco mi říká, že to měl být Bohumil Jank, který jako obránce naskočil ten den na křídle čtvrtého útoku, ale ruku do ohně bych za to nedal.
Nervózně jsem přešlapoval nedaleko dveří (hlavně se nezeptat na nějakou blbost!), když v tom ze dveří vykoukl Šimon Hrubec, zasmál se a zalezl zpátky.
Po chvilce vystrčil hlavu další hráč - a stejná situace.
Sakra, to mám pokydaný tričko nebo co?
Po pár vteřinách vyjde ze dveří Šimon Hrubec, podá telefon opodál stojícímu tiskovému mluvčímu Ocelářů a říká: “Prosím tě, vyfoť nás.” A stoupl si vedle mě, od pasu dolů v brankářské výstroji, přičemž nahoře měl přes sebe jen přehozený ručník.
Až když bylo po všem, ptám se, o co jde.
“Hele sorry, ale vypadáš úplně jako Radim Matuš, co s náma hrával. Musel jsem se s tebou vyfotit.”
Tak když to říká… Asi na tom něco bude. Každopádně se teď můžu chlubit, že se se mnou přišel vyfotit vítěz Gagarinova poháru.
Díky, Šimone. A gratuluju!
Mám hrozně rád příběhy hráčů, kteří se prosadí až v pozdějším věku, případně jen na pár utkání. Jeden takový napsal v posledních dnech americký brankář Michael Houser.
Poslední soutěžní zápas odchytal v březnu loňského roku, kdy v ECHL vychytal výhru Cincinnati Cyclones 1:0 nad Toledem.
Další start si připsal až předevčírem, kdy při svém debutu v NHL pomohl Buffalu k výhře 4:2 nad New Yorkem Islanders. O den později navíc v odvetě opět zazářil, připsal si 45 zákroků a Sabres opět brali dva body, tentokrát za výhru 4:3 po prodloužení.
Parádní představení jen završilo Houserovu nelehkou životní cestu.
Aktuálně 28letý gólman se narodil s vrozenou vadou, při níž jsou obě chodila otočená směrem dovnitř. Ve dvou letech podstoupil celkem 14 operací, další dva zákroky přidal, když mu bylo jedenáct.
I přes nelehké začátky slavil v juniorském věku triumf v OHL, po opuštění juniorské kategorie pak strávil osm sezon pendlováním mezi AHL a ECHL.
Teď se konečně dočkal své šance v NHL. A první dvě představení mezi elitou zvládl bravurně.
Pokud chcete číst dál, můžu doporučit rozhovor iDnes.cz s trenérem Zbyňkem Zavadilem, jemuž prošla rukama řada reprezentantů, o vystoupení české reprezentace na světovém šampionátu do 18 let a mládežnickém hokeji obecně.
Děkuji všem, kdo odebírají a čtou tento newsletter. S blížícím se mistrovstvím světa mám v hlavě myšlenku, že v průběhu šampionátu vydal každý den ráno jeden díl Ruského blafáku, vždy s nějakým shrnutím zajímavostí a postřehů z předchozího hracího dne.
Byl by o něco takového zájem, nebo se mám dál držet současného tempa, tedy jedno vydání za týden? Dejte mi, prosím, vědět do komentářů, budu rád za každý názor.
Čím častěji, tím lépe :-) Je to hrozně čtivé a spousta zajímavých informací.
Letošní vstup Michaela Housera do NHL jsem zaregistroval, protože jsem vysazenej na brankáře, ale o jeho zdravotních problémech jsem nevěděl. Taky mám moc rád příběhy hráčů (obzvlášť bránkářů ;-), kteří se prosadí v pozdějším věku, z toho jsou pak skvělý příběhy! Díky za super čtení!