Ruský blafák #7 | Riskování, hattricky a hokejové geny
Připravte se, že budeme čím dál častěji vídat známá jména v dresu kanadské či americké reprezentace. Český tým má však naštěstí v záloze nájezdového specialistu.
Na probíhajícím mistrovství světa do 18 let mají fanoušci možnost vidět v akci Marka Hejduka, syna bývalého útočníka Milana Hejduka.
Špatná zpráva pro české fanoušky: Obléká dres Spojených států.
Příběh dvojčat Davida a Marka Hejdukových byl jedním z posledních článků, které jsem psal pro deník Sport.
V roce 2019, při jedné z návštěv České republiky, dostali pozvánku na reprezentační kemp ročníku 2004. Když pak po tréninku vyšli bok po boku z kabiny, prohodili mezi sebou pár slov anglicky a následně začali vyprávět svůj hokejový příběh v češtině, byť se znatelným americkým přízvukem a občasným výpadkem slovní zásoby.
“Líbí se nám v Čechách i v Americe,” líčil diplomaticky starší a výřečnější z dvojice, obránce David, o možnosti reprezentovat rodnou zemi svého táty. Už tehdy ale všichni přítomní tušili, že tahle možnost na vrcholné akci nejspíš neklapne.
Hejdukovi mají totiž nejen české občanství (díky zásadě ius sanguinis, která je uplatňována v Česku), ale také americké (díky zásadě ius soli, která je uplatňována v USA).
V případě, že má hráč dvě občanství, může na akcích IIHF reprezentovat pouze zemi, v níž po svých desátých narozeninách odehrál alespoň dvě po sobě jdoucí sezony na klubové úrovni.
A protože celou svoji kariéru strávili bratři Hejdukovi ve Spojených státech, tahle podmínka by jim znemožnila start na velké akci v českém dresu.
Litovat ale příliš nemusí. Marek se před touto sezonou dostal do národního rozvojového programu USNTDP, před několika dny byl navíc dodatečně nominován na zmíněný šampionát do osmnácti let.
Není však prvním - a zřejmě ani posledním - potomkem hráče, který býval na teletextu České televize zvýrazňován žlutou barvou a jehož syn má nyní blíž ke kanadské či americké reprezentaci.
Vše odstartoval Adam Musil, momentálně útočník Liberce, který se v roce 2013 nastoupil za jeden ze tří kanadských výběrů na World Hockey Challenge v kategorii U17. O rok později se navíc dostal do kanadské nominace pro Memoriál Ivana Hlinky.
Protože však ani jeden z těchto dvou turnajů neprobíhá pod hlavičkou IIHF a protože v mládeži strávil člen slavného hokejového rodu čtyři sezony v jihlavské Dukle, mohl o dva roky později na juniorském šampionátu konečně obléknout český dres.
Americké občanství mají také synové Petra Klímy, dvojčata Kelly a Kevin. Několik let spolu nastupovali v QMJHL a posléze i na farmě Coyotes, v uplynulé sezoně se znovu sešli v Hradci Králové, rodné zemi svého táty. V jejich případě však na dilema při výběru národního týmu (zatím) nedošlo.
V americkém dresu se v Česku dvakrát představil Jacob Pivonka, potomek Michala Pivoňky, který dlouhé roky válel v dresu Capitals. “Bylo by zajímavé nastupovat za jinou zemi, ale mým cílem je reprezentovat USA,” líčil na turnaji v Brně v únoru 2017, kde dostal na dres kapitánské céčko.
O dva roky později se představil na juniorském šampionátu v Ostravě. To už měl status draftovaného hráče, v roce 2018 si ho vybrali Islanders. Přání dostat se do týmu Original Six nevyšlo, alespoň však může jít vlastní cestou, jak líčil v jednom z rozhovorů.
Draftu se dočkal také John Ludvig, jehož táta Jan emigroval z Československa na začátku 80. let a následně odehrál sedm sezon za Buffalo a New Jersey. Zatímco John zůstal věrný Severní Americe a momentálně válí v AHL, Jan Ludvig pomáhal v předchozích třech sezonách hokejistům Liberce jako development coach.
Americké občanství mají také Zack a Nick Malíkovi, synové bývalého obránce Marka Malíka. I oni se dostali do reprezentace, ale vzhledem k tomu, že většinu svého života strávili v Česku, rozhodli se jít v národním týmu ve stopách svého otce.
O místo v NHL nyní bojuje také Lukas Svejkovsky, kterého si v loňském draftu vybral ve čtvrtém kole Pittsburgh. Jeho táta Jaroslav, rodák z Tábora, válel na konci tisíciletí v dresu Washingtonu a Tampy Bay a je jedním ze čtrnácti českých hráčů, kteří dokázali nastřílet čtyři góly v jednom utkání.
V ročníku 2017-18 se pro změnu vydal z Ameriky do Rakouska Braidan Simmons-Fischer, syn bývalého obránce Jiřího Fischera. V akademii Red Bullu strávil jednu sezonu, následně se vrátil do Spojených států. Přestože jezdil v mládí každý rok do Česka na návštěvu příbuzných, česky zvládá jen pár základních frází, jak přiznal v rozhovoru pro iRozhlas.
Vedle již zmíněných bratrů Hejdukových má americký hokej v záloze další naděje s českými kořeny. James Stefan zažívá povedenou sezonu v juniorské USHL a jeho jméno by se mohlo zaznít při letošním draftu NHL. Byť zřejmě ne tak vysoko jako tomu bylo v případě jeho táty Patrika, který byl v roce 1999 draftován jako číslo jedna.
V nižších juniorských soutěžích válí také Daniel Rozsival, Ty Neckar, Filip Kuba či Luc Modry, jehož bratr Jacob nastupuje v univerzitní NCAA. Také u těchto jmen svítí americká či kanadská vlaječka, přestože jejich tátové, bývalí slavní obránci, reprezentovali Českou republiku na vrcholných akcích.
Pokud zabrousíme mezi mladší ročníky, najdeme zde například Adama Židlického, který loni v létě dostal pozvánku na kemp české reprezentace U16. Do juniorské kategorie pomalu nakukují také Wyatt Stefan, Jakub Kohn, Lukas Fischer, Nicolas Sykora či Matheas Hejda.
Ze zmíněných jmen už by se dal poskládat kompletní hokejový tým, co?
Většina z uvedených mladíků má pravděpodobně blíž ke Spojeným státům či Kanadě než k rodné zemi svých rodičů. A přestože kvůli tomu přijde český hokej o slušnou zásobu hokejových genů, rozhodně jim to nelze zazlívat.
Nakonec je to jen nepatrná daň za úspěšné roky, během nichž sbíral český hokej na světových šampionátech jednu medaili za druhou a kdy bylo obtížné najít soupisku některého z týmů NHL, na níž by se nevyskytovalo české jméno.
Pokud tým odvolá brankáře ve chvíli, kdy prohrává o tři góly, dá se vůbec mluvit o risku?
V sobotním utkání čtvrtfinálové série nejvyšší německé soutěže mezi Mannheimem a Straubingem předvedl český trenér Pavel Gross trenérský majstrštyk. Jeho tým prohrával ještě v 50. minutě 0:3, následně však dvakrát skóroval při hře 6 na 4 a v 55. minutě - již při rovnovážném počtu hráčů s oběma brankáři na ledě - přišlo vyrovnání.
Obrat dokonali hráči Mannheimu v prodloužení. A protože se letos hraje v Německu na dvě vítězné utkání, mohli se po výhře 2:1 na zápasy radovat z postupu do semifinále.
Pokud dnes navíc zopakují pondělní výhru nad Wolfsburgem, můžou slavit postup do finále. Hezký obrat, co?
New York Rangers mají momentálně nejlepší skóre (+35) ve Východní divizi a páté nejlepší v celé NHL, přesto ztrácí na postup do play off čtyři body.
Jako jejich fanoušek navrhuju, aby nově rozhodovalo v hokeji právě skóre. Ten zastaralý bodový systém mi přijde vážně nefér.
Šimon Hrubec se může stát prvním českým brankářem, který získá Gagarinův pohár pro vítěze KHL.
Jeho příběh je neuvěřitelný. V listopadu byl vyměněn z čínského Kunlunu do Omsku, kde na něj čekala konkurence v podobě Igora Bobkova a Emila Garipova. “Druhý a čtvrtý brankář ve statistikách KHL. Nevypadalo to, že by potřebovali dalšího brankáře,” líčil Hrubec v prosincovém rozhovoru pro iDnes.
K triumfu teď stačí, aby dnes nebo v pátek vychytal čtvrtou výhru v letošním play off proti CSKA Moskva. Pokud se mu to podaří, slibuju vám do příštího newsletteru svoji historku, jak se se mnou Šimon přišel před pár lety vyfotit po utkání s Kometou. Je výborná, fakt.
Na návrat do národního týmu to asi stačit nebude, ruský blafák však umí Martin Straka na jedničku!
Ve věku 61 let včera zemřel Miroslav Fryčer. Pokud jste nečetli jeho biografii, doporučuji to napravit; knihu Můj divoký hokejový život si můžete pořídit například zde.
Jedna statistická zajímavost za všechny: Po příchodu do NHL nastřílel Fryčer pět hattricků v úvodních 52 zápasech. Pro srovnání uvádím, kolik utkání potřebovali na stejný milník jiní hráči:
Teemu Selänne - 68
Wayne Gretzky - 136
Mario Lemieux - 191
Alexandr Ovečkin - 230
Rychleji než Fryčer zvládli nastřílet pět hattricků v NHL pouze čtyři hráči, přičemž všichni nastupovali v lize v premiérovém ročníku 1917-18, kdy nebyla nouze o gólové hody.
Děkuju, že dál čtete hokejový newsletter Ruský blafák. A současně se omlouvám za výpadek v minulém týdnu, bohužel nebyl čas sepsat něco smysluplného.
Pokud jste novými čtenáři a rádi byste každou středu dostali podobný souhrn zajímavostí a novinek z hokejového světa, můžete se zde přihlásit k odběru prostřednictvím e-mailu.