Ruský blafák #48 | Olympijský speciál české reprezentace
Bez hráčů z NHL, bez diváků, bez optimistických vyhlídek. I přesto podle mě existuje řada důvodů, proč sledovat nadcházející olympijský turnaj a držet v něm palce českému týmu.
Česká hokejová reprezentace vstoupí do olympijského turnaje v Pekingu s nepříliš pozitivními vyhlídkami. Na posledních jedenácti velkých akcích zůstala bez medaile, od posledního zisku cenného kovu se u týmu vystřídalo šest trenérů a téměř jedna celá generace hráčů.
I přesto český celek vstupuje do turnaje jako jeden z adeptů na medaili. Ano, na mládežnické úrovni i počtem hráčů v NHL zaostáváme za elitní pěticí hokejových zemí, právě neúčast zámořských hvězd ale posouvá národní tým mezi širší okruh favoritů.
Jsem optimista? Ano.
Jsem realista? To se uvidí.
Faktem je, že český výběr přijel do Pekingu se sedmi porážkami v řadě, které nastřádal od června minulého roku. V úvodním duelu turnaje nás dnes navíc čeká Dánsko, proti němuž jsme v posledních třech zápasech v základní hrací době pokaždé remizovali.
Co když vám ale řeknu, že podle jedné ze statistik stojí na střídačce nejúspěšnější trenér samostatné české reprezentace? A že jeden z útočníků může v počtu kanadských bodů na velkých akcích vyrovnat Pavla Pateru?
Ke startu olympijského turnaje jsem připravil řadu zajímavostí týkajících se českého týmu, které vám možná zkrátí čekání na úvodní duel s Dánskem.
Jak už bylo řečeno, česká reprezentace má aktuálně sérii sedmi porážek v řadě. Vše odstartovala čtvrtfinálová prohra s Finskem na světovém šampionátu (0:1), následovaly dva turnaje Euro Hockey Tour, na nichž byla nejlepším výsledkem porážka 2:3 po samostatných nájezdech v duelu s Finskem.
Nejhorší bilanci před olympijskými hrami měl národní tým dosud v sezoně 2005-06, kdy prohrál trojici zápasů na prosincovém turnaji v Moskvě.
Ani na samotném vrcholu sezony v Turíně to nebyla žádná hitparáda. Prohry se Švýcarskem, Finskem, Kanadou a Švédskem byly vyváženy výhrami nad Německem, Itálií, Slovenskem a Ruskem.
Výsledek? Bronzové medaile, dosud poslední z turnaje pod pěti kruhy.
Co se vám ale s odstupem 16 let v souvislosti s národním týmem vybaví?
a) v generálce na ZOH prohrál všechny tři zápasy
b) na turnaji vyhrál jen 4 z 8 utkání
c) Alois Hadamczik je poslední trenér, který získal na ZOH medaili
Hmm? Tak vidíte.
Nebudeme si nic nalhávat, série sedmi porážek v řadě je špatná, hodně špatná.
Žádná šance zvednout si sebevědomí proti papírově slabšímu soupeři, tradiční los byl neúprosný. Nedivil bych se, kdyby Filipu Pešánovi ztěžkly nohy, když zaslechne zmínku o Finsku, Švédsku či Rusku.
Pořád má ale šanci zabránit nejdelší sérii porážek v historii národního týmu, stačí v úvodních dvou zápasech turnaje porazit Švédsko nebo Švýcarsko.
Mimochodem, vzpomenete si, který trenér zaznamenal u české nebo československé reprezentace nejdelší sérii porážek?
Byl to Ivan Hlinka.
Psal se rok 1991, když se stal trenérem národního týmu vůbec poprvé. V té době měl za sebou tři sezony v roli šéfa litvínovské střídačky, dva ročníky v roli asistenta trenéra v témže klubu, k tomu krátkou štaci v německém Freiburgu.
Sezona 1991-92 navíc přinesla hned trojici vrcholů: Kanadský pohár, olympijské hry i mistrovství světa.
Na prvně jmenované akci zaznamenal československý výběr po úvodní výhře nad Sovětským svazem čtyři porážky v řadě a bral poslední, šesté místo.
Série proher pokračovala i na podzim: Kanada, Kanada, Sovětský svaz, Švédsko a Německo. Psal se listopad roku 1991 a hokejová reprezentace zaznamenala vůbec poprvé v historii devět porážek v řadě.
Následně však přišla prosincová remíza s Finskem doplněná výhrou nad stejným soupeřem dva dny před Štědrým dnem. Na konci sezony se pak trenéru Hlinkovi houpaly na krku bronzové medaile z olympijských her a mistrovství světa.
Od té doby nasbíral národní tým alespoň sedm porážek v řadě ve třech dalších případech:
v sezoně 2008-09 pod vedením Vladimíra Růžičky (7)
v roce 2014 pod vedením Vladimíra Růžičky (8)
v roce 2021 pod vedením Filipa Pešána (7)
Doufejme, že u sedmičky tentokrát také zůstane.
Co když vám ale řeknu, že Filip Pešán je v jistém ohledu také nejlepším trenérem samostatné české reprezentace?
Jistě, medaili zatím nemá žádnou, v tomto ohledu je mezi lodivody národního týmu logicky na děleném posledním místě.
Pešán však jako jediný zaznamenal sérii devíti výher v řadě. Jeho rekordní šňůra pokryla kompletní přípravu před mistrovstvím světa 2021, kdy český tým zaznamenal po dvou výhrách nad Rakouskem, Německem a Slovenskem, což následně doplnil v Praze skalpem Finska, Švédska a Ruska.
Ano, šest z devíti výher přišlo proti papírově slabším soupeřům, odehrát bez prohry tři akce Euro Hockey Tour by bylo o poznání zvučnější. Nicméně platí, že od olympijských her v roce 1984 neměl národní tým stejnou či delší sérii výher.
Pojďme zpět do současnosti. Vzhledem k věkovému průměru jednotlivých zemí se zdá, že nadcházející turnaj bude přehlídkou zkušeností. Vedení českého týmu zapsalo na soupisku hráče s věkovým průměrem 29,71 roku, přesto v tomto ohledu patří do středu startovního pole.
O chlup starší bude výběr Kanaďanů i Švýcarů, přes třicítku se vyšvihnou Dánové a Finové. O moc lépe na tom nejsou ani Švédové, kteří se přitom mohou pyšnit kvalitní mládežnickou základnou.
Proč tedy bude nadcházející turnaj přehlídkou veteránů?
Příčinu bych viděl v neúčasti hráčů z NHL. Nejenže zde chybí ti, kteří pravidelně nastupují v nejlepší lize světa, stopku dostali i mladíci pod smlouvou, kteří se mezi elitu teprve snaží probojovat.
A co si budeme nalhávat, každý šikovný a perspektivní hoch s bruslemi a hokejkou usiluje o místo v NHL. Rubly, franky nebo švédské koruny počkají; jakmile se tohoto snu jednou vzdáte, podruhé už se vám dveře neotevřou.
A i když se zde hráči s nováčkovskou smlouvou neprosadí, kontrakt jim vyprší přibližně ve 23 letech, pokud jej tedy předčasně nerozvážou. I proto je nejmladším mužem na české soupisce momentálně Michael Špaček (24), u Finů je to pak Hannes Björninen (26).
Pravda, výjimku mají hráči se smlouvou v NHL, kteří byli na tuto sezonu vysláni do Evropy, ve švédské kabině je ale z hráčů ročníku 1997 a mladších pouze Pontus Holmberg (22).
Výhodu mají v tomto ohledu Rusové, kteří si i díky dohodě mezi NHL a KHL drží talentované hráče doma. A také Američané, kteří nemohou podepsat smlouvu v NHL při studiu na univerzitě, kde většina z talentů hokejově i lidsky dozrává.
A ještě jedno zastavení na téma zkušenosti.
Hráči na české soupisce odehráli dohromady 2 749 utkání v NHL. V tomto ohledu budou bohatší pouze Kanaďané (4 526), kterým postačí na překonání českého týmu trojice Eric Staal (1 293), Daniel Winnik (798) a Jason Demers (699).
Hned za námi jsou Finové (2 655) a Švédové (2 095), na pátém místě se pak drží Dánové (1983), a to především díky dvojici Frans Nielsen, Mikkel Bødker.
Až na deváté příčce jsou v tomto žebříčku Američané (780), tabulku pak uzavírá Lotyšsko (156), před které se díky naturalizovaným cizincům vmáčkla také Čína (237).
Zajímavý je také pohled do kolonky startů na velkých mezinárodních akcích (ZOH, MS, SP), kde vládnou Dánové (1 012) před Lotyšskem (710) a Švýcarskem (705).
Český tým je v tomto ohledu šestý (479), poněkud překvapivá je pak bilance švédských reprezentantů, kteří dosud nastřádali na elitních turnajích pouze 159 utkání.
Volba kapitána české kabiny padla možná trochu překvapivě na Romana Červenku, který oblékl dres národního týmu naposledy v roce 2018.
“S Červusem jsem se potkal na spoustě turnajů. Je to dobrá volba, která mě nepřekvapila,” komentoval Tomáš Plekanec volbu Filipa Pešána v komentáři pro iDnes.cz.
“Už kapitána dělal, má hromadu zkušeností, zná prostředí reprezentace a získal medaile. V minulosti navíc hrával s generací velkých hráčů, kteří byli zvyklí vyhrávat,” pokračuje Plekanec.
Pravda, na zkušenosti Červenka válcuje všechny své současné spoluhráče. Má za sebou osm účastí na mistrovství světa, zahrál si na Světovém poháru a nyní jej čekají čtvrté olympijské hry.
Má doma zlato ze šampionátu v roce 2010, na krk si pověsil medaili - byť bronzovou - i o rok později v Bratislavě.
V počtu startů na velkých akcích v éře samostatné české reprezentace se Červenka (87) drží na čtvrtém místě, více utkání odehráli pouze František Kaberle (92), Jaromír Jágr (106) a David Výborný (115).
I tolikrát vzývaní hráči jako již zmíněný Tomáš Plekanec (86), Pavel Patera (78) či Martin Procházka (76) zůstávají podle webu Eliteprospects.com v počtu odehraných zápasů za Červenkou.
Ten se drží vysoko také mezi střelci (21 gólů, dělené 5. místo) i v celkové produktivitě (48 bodů, 6. místo), přičemž v obou kategoriích jej dělí jeden zápis do statistik od vyrovnání Plekance. V bodování navíc může přeskočit i Pateru (53), který momentálně okupuje 4. místo.
Bohužel i přes množství startů a zápisů do statistik je Červenka hokejovou verzí fotbalisty Jaroslava Plašila. Bohatá reprezentační kariéra, zajímavé štace na klubové úrovni, přesto zůstává (pro mě nepochopitelně) hromosvodem fanouškovské zloby při každém neúspěchu.
I kvůli němu bych přál národnímu týmů na olympijských hrách v Pekingu medailový úspěch.
Na sklonku minulého roku vydal hokejový svaz aktualizovaný seznam mezinárodních zápasů, z něhož jsem čerpal při zjišťování uvedených sérií výher a proher národního týmu.
Vůbec první mezistátní duel sehrála naše reprezentace 23. ledna 1909, tehdy ještě pod hlavičkou Čech. Před startem olympijského turnaje máme na kontě 1993 oficiálních utkání, od velkého jubilea nás tak dělí sedm zápasů.
V případě, že by Pešánovi svěřenci postoupili před osmifinále až do přímého souboje o medaile, připadnul by 2000. zápas na finále či souboj o bronz. Medailový úspěch by dal tomuto milníku hezký štempl, co říkáte?
Na úvod turnaje nás dnes čeká Dánsko, historický patnáctý soupeř samostatné české reprezentace na olympijských hrách.
Pozitivní bilanci v soubojích s elitní pěticí zemí máme jen proti Spojeným státům (3-1), noční můrou jsou naopak duely se Švédskem (0-3); jediným soupeřem, s nímž jsme od roku 1993 na této akci dosud nevyhráli.
Kromě již zmíněného Dánska nás čeká v základní skupině Švýcarsko (1-2) a Rusko (2-5). Na soupeře, s nímž má česká reprezentace na ZOH momentálně pozitivní bilanci, si tak budeme muset počkat do vyřazovacích bojů.
Více než čtvrtina hráčů na soupisce národního týmu pro olympijské hry si v průběhu kariéry zahrála za Chomutov.
Do této skupiny patří sedmička Jakub Jeřábek, Ronald Knot, Libor Šulák, Roman Červenka, Michael Frolík, Jan Kovář a Jiří Smejkal. Pravda, nikdo z nich není odchovancem severočeského klubu, i přesto mají nyní Piráti v národním týmu nejvíce zástupců napříč českými kluby.
Na tým, který aktuálně působí v krajském přeboru, jde o docela slušný počin.
To je pro dnešek ze světa hokejových zajímavostí vše.
Chtělo by se říct: “Užijte si to!”
Rozumím, že po hokejových peripetiích v kalendářním roce 2021 není příliš důvodů k optimismu. Přesto ale věřím, že škodolibou radost z možného vyhazovu Filipa Pešána vytlačí v následujících deseti dnech spokojenost s výkony a výsledky národního týmu.
Stejně tak doufám, že vás zaujal - a alespoň v něčem také obohatil - dnešní díl Ruského blafáku. Pokud byste neradi zmeškali další díly tohoto hokejového newsletteru, můžete se zde přihlásit k jeho odběru prostřednictvím e-mailu.