Ruský blafák #40 | Leváci, brankáři a Jágrovo loučení
Jednou přijde den, kdy se naplní proroctví hokejových fanoušků, kteří Alexandru Ovečkinovi predikují brzký ústup ze slávy. Zatím to ale vypadá na podobně dlouhé čekání jako v případě Jaromíra Jágra.
Jméno Jaromíra Jágra mohou zámořští fanoušci registrovat i několik let po jeho definitivním konci v NHL.
V poslední době je nejčastěji dáván do souvislosti s Alexandrem Ovečkinem, ruský kanonýr by mohl již v této sezoně dostihnout (a předstihnout) českou legendu na třetím místě v historickém pořadí střelců.
Občas objevíte zmínku ve formě vzpomínky na výkony čísla 68 na přelomu tisíciletí, výjimkou není ani připomenutí jeho současné role majitele a správce hokejového klubu z Kladna.
Dnes zřejmě přibude další. Přesně před čtyřmi lety, 9. listopadu 2017, vstřelil Jágr svůj poslední gól v NHL. Jak můžete vidět na výše přiloženém videu, i ve 45 letech dokázal pláchnout o generaci mladším soupeřům.
Titulek videa na oficiálním účtu NHL obsahuje paradoxně spojení ‘first goal’, odkazující na Jágrův první gól v dresu Calgary.
Klíčovou roli obstaral při celé akci Johnny Gaudreau - nejenže Jágrovi naservíroval kotouč krásné na forhend, ale po letmé gratulaci se vydal zpět do brankoviště, odkud pro svého výrazně zkušenějšího parťáka sebral puk na památku.
Kdo ví, kde se tato cenná relikvie dnes nachází? Byla by škoda, kdyby zůstala navěky schovaná kdesi ve sklepě jedné z kladenských nemovitostí.
Kdybych, pánové, před vás postavil dvě krabičky od sirek - ale dvě naprosto stejný krabičky! - a o jedný z nich vám řekl, že je z USA. Která by pro vás byla lepší?
Slavnou hlášku z Pelíšků si s dovolením vypůjčím pro účely tohoto newsletteru a zeptám se: Kdybych před vás postavil dva naprosto stejný hráče, z nichž jeden by držel hokejku na pravou stranu a druhý na levou, komu byste spíš přihráli na střelu?
Já vím, žádní dva hráči nejsou stejní, záleželo by na místě, odkud by daný hráč střílel, a tak dále.
Nicméně k věci, k níž se chci dostat. Podle oficiálních statistik NHL mají v této sezoně leváci (9,8 %) vyšší úspěšnost střelby než praváci (8,6 %)!
Ani konstantní gólová produkce Alexandra Ovečkina nestačí na střelecké schopnosti leváků.
Věřím tomu, že životopis obsahující zkušenosti z mistrovství světa pomáhají hráčům k zisku nového angažmá.
Také v extralize jich několik najdeme, a to nejen těch s českou národností. Na vlastní oči můžeme vidět také někdejší reprezentanty Slovenska, Lotyšska, Francie, Slovinska, Spojených států a Kanady.
Co je ale zajímavější, účastník hokejového mistrovství světa dospělých pravidelně nastupuje i v extralize juniorů.
Jmenuje se Damian Clara, je mu pouhých 16 let a nastupuje za juniorský výběr Salcburku. Pravda, jeho čísla nejsou příliš skvostná, odráží se v nich ale Clarův nízký věk (nastupuje proti o tři roky starším soupeřům) a špatné týmové výsledky.
Clara se letos na jaře objevil v italské nominaci na světový šampionát na poslední chvíli, když část původně složeného týmu vyřadila ze hry nákaza koronavirem. Na turnaji neodchytal ani minutu, díky zápisu na soupisku se však může počítat za účastníka mistrovství světa.
Odchod Karla Vejmelky do NHL přinesl řadu překvapení.
Zaprvé, že vůbec odešel. Pravda, nabídky údajně dostával již dříve, nicméně jeho extraligové výkony v předešlém ročníku nelze označit přímo za hvězdné.
Zadruhé, že se okamžitě dokázal prosadit v prvním týmu. V organizaci Coyotes byla a stále je nejmenší konkurence na brankářském postu v celé lize, i přesto jde o z českého pohledu o mimořádný úspěch.
Zatřetí, že dosud odchytal 10 zápasů, avšak stále čeká na první výhru. Upřímně, ani za tak špatným týmem bych nečekal, že bude na zisk dvou bodů čekat tak dlouho.
Začtvrté, že i přes osm proher drží momentálně úspěšnost zákroků 91,3 %. Kam se hrabe třeba takový Darcy Kuemper, brankářská jednička Colorada, který za českým nováčkem zaostává momentálně o půl procentního bodu.
Sečteno a podtrženo, klobouk dolů. A hodně štěstí při honbě za první výhrou.
Vejmelka se stal šestnáctým českým brankářem, který v základní části NHL zasáhl do dvojciferného počtu utkání. Proto jsem se rozhodl podívat, jak se dařilo jeho českým předchůdcům v úvodních deseti zápasech v NHL.
V potaz jsem bral pouze duely v základní části, jak je v nejlepší lize světa statistickým zvykem. A nebral jsem ohled, zda daný gólman odchytal v utkání necelou minutu (jako tomu bylo v případě Vejmelkova dosud posledního startu), nebo šlo o kompletní duel i s prodloužením.
Nejlépe z toho vyšel brankář, na něhož by si někteří z vás v souvislosti s NHL už možná ani nevzpomněli: Marek Mazanec.
Odchovanec píseckého hokeje měl po deseti zápasech úctyhodnou úspěšnost zákroků 93,3 %. Až za ním se seřadili Roman Čechmánek (93,0 %), David Rittich (92,6 %) či Pavel Francouz (92,3 %), zmíněný Vejmelka pak na osmém místě uzavírá první polovinu závodního pole.
Čekali byste výš jiná, známější jména? Omyl.
Naopak, poslední dvě příčky obsadili Tomáš Vokoun a Dominik Hašek, dva nejlepší čeští brankáři v historii NHL, minimálně co se počtu odchytaných utkání týká. Prvně jmenovaný měl po deseti zápasech úspěšnost zákroků 89,0 %, hrdina z Nagana pak svoji kariéru v Chicagu odstartoval úspěšností 88,5 %.
Na Haškovu omluvu je potřeba doplnit, že v té době padalo v NHL v průměru o celý jeden gól na zápas více než dnes. A vůbec, kdo si dnes vzpomene na nepříliš hvězdný start pozdějšího šestinásobného vítěze Vezina Trophy?
Dá se díl s pořadovým číslem 40 označit za jubileum? No dobře, na dort se svíčkami to asi stačit nebude, ale reprezentační přestávka by mohla být dostatečnou odměnou.
Děkuji všem, kteří odebírají a čtou tento newsletter. Pokud byste se rádi přidali k odběratelům Ruského blafáku prostřednictvím e-mailu, můžete tak učinit zde.