Ruský blafák #36 | Konec vlády Reného Fasela
Zítra nás čekají volby, které přinesou změnu. Nebojte, zatím jde jen o hokejovou politiku. Končí éra Reného Fasela, jehož vystřídá ve funkci prezidenta IIHF jeden z pětice kandidátů.
Zubař. Označení, jímž byl u nás po dobu své vlády nad mezinárodním hokejem označován René Fasel, vyznívalo mnohdy posměšně.
Vedle stomatologické kariéry ale souběžně rozvíjel i tu hokejovou. Amatérský hráč, mezinárodní rozhodčí a posléze i šéf švýcarského hokeje, jímž se stal v pouhých 35 letech.
O rok později, v roce 1986, na kongresu v Moskvě poprvé zasekl drápek na nejvyšší úroveň. Kvůli nejasnostem v rozdělení financí po mistrovství světa navrhl vytvoření pracovní skupiny, která by odkryla šedá místa v účetnictví IIHF.
“Měl bys kandidovat do Rady,” pošťouchl ho tehdy Walter Bush, pozdější prezident USA Hockey. Fasel o několik měsíců vyslyšel radu svého přítele a v Coloradu byl zvolen do výkonného orgánu Mezinárodní hokejové federace.
V roce 1994 pak nahradil v čele IIHF Gunthera Sabetzkiho, který na poslední chvíli stáhl svoji kandidaturu. V osudí zůstalo na kongresu v Benátkách pět mužů, mezi nimi také Miroslav Šubrt, dlouholetý český funkcionář.
Hned v prvním kole tehdy dostal Fasel 36 hlasů, nejvíce ze všech kandidátů, avšak k potřebné nadpoloviční většině mu pořád scházeli čtyři příznivci. Kandidát s nejméně hlasy - v tomto případě Nizozemec Frans van Erp - vypadl ze hry a hlasování se opakovalo.
Druhé kolo - a opět 36 hlasů pro Fasela. Zde ztratil šanci na výhru Šubrt, jako třetí odpadl pak Kanaďan Gordon Renwick, přičemž Faselovi stále nepřibyl jediný příznivec z řad hlasujících.
Až čtvrté kolo rozhodlo o vítězi.
Bylo 10. června 1994 a René Fasel se stal prezidentem Mezinárodní hokejové federace.
V uplynulých 27 letech dokázal René Fasel mnohé. Počet členských zemí vzrostl pod jeho vedením z 50 na 82, naposledy se do hokejového klanu přidalo v tomto týdnu Tunisko.
Zasloužil se také o účast hráčů z NHL na zimních olympijských hrách. Nebýt tohoto kroku, bylo by u nás dnes Nagano jen jedním z řady pojmů sportovní historie a učebnic zeměpisu. Fasel také podpořil vznik Síně slávy IIHF, instituce nezávislé na Síni slávy v Torontu, která zaměřuje svůj pohled převážně na hvězdy a legendy NHL.
Pod jeho vedením se počet účastníků mistrovství světa rozšířil z 12 na 16, díky čemuž se dnes můžeme strachovat o výhru nad papírově slabšími týmy. Ale co je důležitější, celkem šestkrát předával českým hokejistům pohár pro mistry světa.
V hokejovém životopisu Reného Fasela lze ale najít i nejednu černou kaňku.
Mezinárodní olympijský výbor jej pokáral za porušení pravidel o střetu zájmů, kdy jednomu ze svých přátel přihrál malou domů při obchodu s televizními právy.
Vřelé objeti s Alexandrem Lukašenkem v lednu tohoto roku zase rozpoutalo debaty o Faselově nestrannosti při rozhodování o odebrání pořadatelství šampionátu.
I přes některé neduhy si však Fasel zasloužil důstojné rozloučení. To zajistili švýcarskému funkcionáři pořadatelé právě probíhajícího kongresu v Petrohradu. Ve čtvrtek se z pozice rozhodčího zúčastnil exhibice mezi ruskými legendami a výběrem světa, do níž zasáhli také Petr Bříza, Jiří Šlégr a Robert Reichel.
V pátek, den před volbou nového prezidenta IIHF, se dočkal uvedení do Síně slávy IIHF. Víkendové hlasování pak přinese jeho nástupce, který bude vybrán z pětice kandidátů.
Co jsou zač? Pojďme se na ně podívat zblízka.
Franz Reindl
Favorit sobotní volby. Jako hráč nasbíral 181 startů za německou reprezentaci, připsal si devět účastí na mistrovství světa a má ve sbírce bronzovou medaili z olympijských her v Innsbrucku v roce 1976.
V roce 1988 se stal trenérem; nejprve na klubové úrovni, aby se na začátku 90. let stal asistentem u německé reprezentace. Vyzkoušel si funkci šéfa nejvyšší německé soutěže (DEL), na tamním svazu zastával funkci sportovního ředitele, generálního sekretáře a od roku 2014 i prezidenta svazu.
Podílel se na organizaci tří světových šampionátů, byl generálním manažerem německé reprezentace a podílel se i na skladbě výběru Evropy pro Světový pohár v roce 2016.
A abych nezapomněl, na ZOH 2014 byl šéfem hokejové disciplinárky.
Zkrátka a dobře, post prezidenta IIHF je zřejmě poslední funkcí, kterou Franz Reindl ve sbírce nemá. Pokud se naplní předpoklady, stane se třetím německy mluvícím prezidentem IIHF v řadě.
Sergej Gončarov
Pozoruhodná postava. Rodák ze Saské Kamenice, ležící zhruba padesát kilometrů od hranic z Českem, se stal v 21 letech asistentem generálního manažera ruské hokejové federace. O tři roky později, v roce 2007, byl jmenován manažerem běloruské reprezentace.
V témže roce se stal také generálním sekretářem běloruské hokejové federace, později vedl kandidaturu za pořadatelství MS 2014 a zasloužil se také o připojení Dinama Minsk do KHL.
Souběžně ale pomáhal také ukrajinskému hokeji. Byl součástí tamního olympijského výboru jako poradce prezidenta, vedl také kandidaturu města Lvov za pořádání ZOH 2022.
Současného předsedu komise rozhodčích IIHF otevřeně podpořil slavný zámořský časopis The Hockey News.
“Je skutečným lídrem, hovoří několika jazyky, má skvělé vztahy s představiteli hokeje v jednotlivých zemích. Má také silnou vizi budoucnosti IIHF a je mým dobrým přítelem,” napsal současný vydavatel slavné značky W. Graeme Roustan v tomto článku.
Henrik Bach-Nielsen
Současný prezident dánské hokejové federace nikdy nehrál hokej na profesionální úrovni, jako funkcionář však vystřídal řadu pozic. Z člena představenstva týmu z Aalborgu to během několika let dotáhl až na šéfa dánského hokeje, kterým byl od roku 2007 až do letoška.
Vystudovaný politolog přispěl k rozšíření hráčské základny i počtu stadionů v Dánském království o třetinu, nyní se chce stát současný člen Rady IIHF také mužem číslo jedna v evropském hokeji.
Otázkou zůstává, jaký dojem udělá na hlasující členy jeho program. Cílem dánského kandidáta je strhnout revoluci v olympijském programu, kam by rád zařadil turnaj smíšených týmů, souboje tří proti třem či dovednostní soutěže.
Luc Tardif
Kanadský rodák a držitel francouzského občanství, nejstarší z pětice kandidátů. A také jediný možný nástupce Reného Fasela, který nemluví německy.
S hokejem začal již ve třech letech, po studiích na vysoké škole odešel do Evropy, kde pokračoval v hráčské kariéře v Belgii a Francii. V Rouenu jej na sklonku kariéry vedl český trenér Vlastimil Sýkora, který v roce 1959 dovedl Kladno k prvnímu titulu.
Tardif se následně angažoval v Rouenu jako mládežnický trenér, v roce 2000 se stal šéfem hokejového oddělení Francouzské federace zimních sportů, o šest let stál u zrodu tamní hokejové federace, jíž předsedá dodnes.
Petr Bříza
Ano, i český hokej má svého kandidáta, byť podle všeho nemá příliš velkou šanci na zvolení. Současný člen Rady IIHF měl podíl na řadě aktivit v rámci evropské hokejové scény, ať už je to aliance evropských hokejových klubů či hokejová Liga mistrů.
Bude to ale stačit? Spíše ne, pravděpodobnější zůstává Břízovo obhájení mandátu v Radě IIHF, eventualitou zůstává post viceprezidenta IIHF, o který se také uchází.
Více informací o svých plánech v případě zvolení zveřejnil Bříza na těchto webových stránkách.
O tom, jaký směrem se v následujících letech vydá Mezinárodní hokejová federace, rozhodne sobotní volba.
Svoji budoucnost již ale naznačil i René Fasel v obsáhlém rozhovoru pro web IIHF. “Chci se naučit rusky, abych se zvládl domluvit. Něco málo už umím, ruština mě fascinuje.”
Není to příliš překvapivé. Již v roce 2018 prozradil zámořský reportér Darren Dreger, že by se měl Fasel po skončení ve funkci prezidenta IIHF podílet na chodu KHL. Tato spekulace se dosud nepotvrdila, nicméně i vzhledem k velkolepé exhibici, kterou Rusové uspořádali pro Fasela na rozloučenou, je znát, že by o jeho služby stáli.
Místo tradičního souhrnu aktuálních zajímavostí a postřehů z hokejového světa je dnešní díl Ruského blafáku věnován výhradně sobotní volbě prezidenta IIHF.
Příště se můžete těšit na tradiční formu, jako tomu bylo například v předchozím dílu.
Pokud byste se rádi přihlásili k odběru tohoto hokejového newsletteru prostřednictvím e-mailu, abyste nezmeškali další díly, můžete tak učinit zde.