Ruský blafák #31 | Obojživelníci, brankáři a sovětská anketa
Myšlenka hokejového turnaje na letních olympijských hrách zní dobře jen do chvíle, než si představíte sami sebe v roli hráče NHL, který v nabitém rozpisu utkání vyhlíží od února letní přestávku.
Osm draftovaných hráčů.
Je to nízké číslo, pokud se na něj díváme optikou dvacet let starou, kdy byl český hokej na vrcholu. Zmíněný počet vybraných talentů ale nepřevyšuje ani průměr posledních sezon.
Přesto je zde možné najít i pozitivní část: počet draftovaných brankářů.
Za posledních pět let prošlo draftem jedenáct českých gólmanů, a to se ještě nedostalo na Nicka Malíka či Tomáše Suchánka, o nichž se mluvilo pár let před draftem jako o velkých nadějích.
Obránců bylo naopak vybráno jen osm. Vidíte ten rozdíl?
Vaněček, Vladař, Kořenář, Patera, Škarek, Dostál. Ti všichni mají podepsanou smlouvu v NHL a chytají na farmě, či dokonce v prvním týmu. Z gólmanů draftovaných v posledních letech se na ně tlačí Pařík, Dobeš, Bednář, Málek a Hamrla.
Ne, všichni uvedení nemají garantovanou pozici v nejlepší lize světa. Někteří to dotáhnou jen na farmu, část z nich se vrátí do Evropy. Post brankáře je ale pořád jediný post, v němž ještě zvládáme držet krok s hokejovými velmocemi.
Pojďme si to ukázat na jednoduchých číslech.
Za posledních pět let prošlo vstupním draftem NHL celkem 113 brankářů, z toho jedenáct Čechů. Jednoduchá matematika říká, že na postu brankáře máme na draftu zastoupení 9,73 %.
Stejné číslo mají Finové, po patnácti draftovaných gólmanech mají za stejné období Švédové a Američané. Těsně před nimi jsou ještě Rusové (17), výrazně odskočení jsou až Kanaďané, kteří v uplynulých pěti sezonách vychovali pro draft 35 brankářů.
Pro srovnání, jaký podíl má český hokej na draftu za stejné období na jiných postech:
Obránci: 8 / 357 (2,24 %)
Útočníci: 24 / 620 (3,87 %)
Čím to může být? Když se podívám na mládežnické realizační týmy Sparty, Komety či dalších předních týmů, u každé kategorie je kromě hlavního trenéra a jeho asistentů uveden i trenér brankářů.
Nemluvím teď o juniorce či dorostu, ale klidně i o druhé třídě. I těmhle sedmiletým prckům, kteří na sebe navlečou lapačku, vyrážečku a betony, se někdo věnuje individuálně.
Třeba by tahle specializace pomohla i na dalších postech.
V letech 1968-91 byla v Sovětském svazu udělována cena pro nejlepšího Sovětského hokejistu sezony. Pětkrát tuto anketu ovládl brankář Vladislav Treťjak, nikdo jiný nezískal tuto trofej v silné konkurenci více než třikrát.
Uživatel Marcel Lang teď na Twitteru postupně zveřejňuje výsledky hlasování z jednotlivých ročníků včetně toho, kolik který hráč získal bodů.
Milovníci hokejové historie jeho vlákno jistě uvítají.
Víte, kdy se hokejisté z NHL poprvé zúčastnili olympijských her?
Pozor, je to chyták. Tady totiž nejde o Nagano, ale o takzvané sportovní obojživelníky.
Dvě utkání v dresu Chicaga odehrál Tom Coulter, jenž se o dva roky dříve - v roce 1932 - zúčastnil olympijských her v Los Angeles v běhu na 400 metrů překážek. Ve čtvrtfinálovém rozběhu však tehdejší kanadský šampion v této disciplíně povalil čtyři překážky a byl diskvalifikován.
Na olympijských hrách v 1936 skončil na děleném šestém ve skoku o tyči Syl Apps, když zdolal laťku ve výšce čtyř metrů. O rovné tři měsíce později debutoval v NHL, následně získal cenu pro nejlepšího nováčka a později přispěl v dresu Maple Leafs k zisku tří Stanley Cupů. V roce 1961 pak byl po zásluze uveden do Síně slávy.
Kanadský obránce Hank Lammens měl na začátku 90. let za sebou několik sezon na farmě, přesto vynechal kompletní ročník 1991-92. Důvodem nebylo zranění, ale příprava na olympijské hry v Barceloně, kde v soutěži jachtařů obsadil 13. místo. Nakonec se Lammens dočkal i debutu v NHL, v sezoně 1993-94 odehrál za Ottawu 27 zápasů, v nichž zaznamenal 1+2. Jeho jediný gól mohl být také vítězný, dvě a půl minuty před koncem třetí třetiny však srovnal skóre utkání Jaromír Jágr.
Na letních olympijských hrách se ale představili i hokejisté z Evropy.
Kromě zlaté medaile z hokejového turnaje na zimních olympijských hrách v roce 1956 byl Vsevolod Bobrov také součástí sovětské fotbalové reprezentace na letních Hrách v Helsinkách o čtyři roky dříve. V osmifinále přispěl hattrickem k remíze s Jugoslávií 5:5, přestože ještě patnáct minut před koncem prohrávali Sověti 1:5. V odvetném duelu však výběr SSSR prohrál 1:3 a na turnaji skončil.
Bohatý sportovní život prožil také Sven Bergqvist. Na zimních olympijských hrách v roce 1936 pomohl švédských hokejistům k pátému místu, o půl roku později pak odmítl nominaci na olympijský turnaj házenkářů - na letních Hrách v Berlíně se totiž rozhodl reprezentovat Švédsko ve fotbale, kde však jeho tým vypadl hned v úvodním kole s Japonskem.
Od roku 1955 byl Bergqvist následkem autonehody upoután na vozík, to mu však nezabránilo v pokračování sportovní kariéry. Krátce poté se dal na lukostřelbu a v roce 1960 byl nominován na paralympijské hry v Římě; nominaci však bohužel z finančních důvodů odmítl, protože by si musel veškeré výdaje hradit sám.
Letních olympijských her se zúčastnila také Hayley Wickenheiser, která je považována za nejlepší hokejistku všech dob a dnes plní v Maple Leafs roli ředitelky hráčského rozvoje. V roce 2000 přijala pozvánku do kanadské softbalové reprezentace, kde sice neodvrátila poslední, osmé místo, nicméně měla alespoň nejlepší pálkařský průměr z celého týmu.
Klíčovou postavou juniorské reprezentace by měl být na nadcházejícím šampionátu dvacítek Jan Myšák, který již na předchozím turnaji plnil roli kapitána.
Na klubové úrovni odehrál v minulé sezoně za Litvínov a Laval (AHL) celkem 33 utkání, v nichž zaznamenal pouhé tři kanadské body.
Co s ním bude dál? Na tuto otázku odpověděl v rozhovoru pro web Recrutes asistent generálního manažera Canadiens Trevor Timmins. Podle jeho slov stráví Myšák následující ročník v juniorské OHL v Hamiltonu, kde také dohrával sezonu 2019-20.
V rozhovoru také naznačil, že se s Myšákem počítá do budoucna spíše na křídlo.
Dvojice chicagských novinářů z webu The Athletic - Mark Lazerus a Scott Powers - detailně rozebrala možnou sestavu Blackhawks v příští sezoně.
Podle nich by měl být druhý útok ve složení Reichel - Toews - Kubalík. Ještě zajímavější je z českého pohledu odhadovaná sestava záložního týmu Rockford IceHogs.
Zde by měla působit hned pětice českých hráčů: Michal Teplý, Matěj Chalupa, Jakub Pour, Jakub Galvas a Michael Krutil.
Kromě osmičky draftovaných hráčů zaujal skauty také brankář Oliver Šatný, který dostal pozvánku na nováčkovský kemp Sabres.
Bohužel, i kdyby zde chytal sebelíp, nováčkovský kontrakt podepsat nemůže, a to ze dvou důvodů:
1) Může být draftován i příští rok
2) Působil v minulé sezoně v Evropě
Druhou podmínku nesplňoval Josef Kořenář, který dostal jako nedraftovaný gólman v roce 2017 po sezoně strávené v USHL pozvánku na kemp San Jose. Tamní manažery tehdy zaujal natolik, že krátce po jeho skončení dostal nabídku nováčkovské smlouvy.
Před deseti lety naopak doplatil na zmíněné pravidlo Tomáš Hyka. Ačkoliv nebyl draftován, dostal pozvánku na kemp Philadelphie a v přípravném utkání proti Torontu dokonce skóroval. Bohužel, protože v předchozím ročníku oblékal dres Mladé Boleslavi, nemohl s Flyers podepsat smlouvu, přestože si to tehdy kluboví představitelé přáli.
Na první soutěžní start v NHL si tak Hyka musel počkat dalších šest let, než si ho vyhlédli Vegas Golden Knights, kde v sezoně 2017-18 také debutoval.
Dnes večer se otevírá trh s volnými hráči, působiště by mohli po vypršení stávající smlouvy změnit například Petr Mrázek, David Rittich, Ondřej Kaše či David Kämpf.
Pokud chcete mít informace z první ruky, doporučuji sledovat na Twitteru insidery Boba McKenzieho, Darrena Dregera, Franka Seravalliho či Elliotta Friedmana.
Ruský blafák tímto odstartoval čtvrtou desítku dílů. Opět děkuji všem za reakce a podněty na nové díky tohoto newsletteru. Pokud byste se rádi přihlásili k jeho odběru, můžete tak učinit zde.
Super díl. Spousta zajímavých informací! Díky