Ruský blafák #29 | Výjimky, turnaje a platový strop
Sliboval newsletter každou středu, a čtenáři pak marně čekali u svých e-mailových přijímačů. Omlouvám se za výpadek z minulého týdne (dovolená je dovolená), jdu to napravit novým dílem.
V roce 2017 se vedení NHL rozhodlo u příležitosti 100. výročí od vzniku ligy vyhlásit sto nejlepších hráčů v historii této soutěže. Z úvodního půlstoletí vybrali autoři 33 jmen, zbylých 67 hráčů spadalo do období v letech 1967-2017.
Do druhé skupiny se vešlo pět hráčů ze slavné éry Edmontonu Oilers, kdy kanadský klub získal pět Stanley Cupů v rozmezí sedmi sezon: Gretzky, Messier, Kurri, Coffey a Fuhr. Přidejte jednoho obránce a máte kompletní formaci i s brankářem.
V dresu Oilers se na sklonku svých kariér představili také Chris Pronger a Adam Oates; ačkoliv své nejslavnější roky prožili jinde, díky nim vzrostl počet edmontonských zástupců mezi stovkou nejlepších hráčů úvodního století NHL na sedm.
A teď je tu osmý.
Duncan Keith budil před čtyřmi lety velký rozruch, když se na zmíněném seznamu objevil. Trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný držitel Norris Trophy a vítěz Conn Smythe Trophy z roku 2015; o dvou olympijských zlatech nemluvě.
Zkrátka hokejista jak víno, dalo by se říct. Jenže v takto subjektivní anketě vždycky najdete jména, která jsou pro fanoušky i experty na hraně; do této skupiny Keith patřil.
A byl to právě Keith, kdo předevčírem rozvířil stojaté vody NHL mezi koncem uplynulé sezony a rozšiřujícím draftem, který nás čeká za týden. Vedení Chicaga splnilo hráčovo přání a uzavřelo dohodu s Edmontonem.
Dovolte krátké doplnění: Skvělou dohodu.
Chicago se dokázalo zbavit brzy 38letého veterána, který v následujících dvou sezonách zabere pod platovým stropem 5,5 milionu dolarů, přičemž za něj dostalo nadějného zadáka Caleba Jonese a volbu v třetím kole draftu jako bonus.
Pravda, zkušenosti jsou neměřitelnou veličinou, nicméně podle analytiků nebyl Jones v minulé sezoně horším zadákem než Keith. A to ještě musíme vzít v potaz výši platu obou hráčů, jejich věk a volbu v draftu, která putuje spolu s Jonesem.
Zatímco vedení Oilers dostalo od ESPN za výměnu známku D+, Stan Bowman si vysloužil jedničku s hvězdičkou.
Na první (i druhý) pohled skvělý obchod může Chicagu zkazit jediná věc: Pokud by Keith předčasně ukončil kariéru.
Proč by měl Chicago trápit hráč, kterého se právě zbavili? Problém je v rozvržení 13leté smlouvy, která Keithovi vyprší v červnu roku 2023.
Zatímco reálně vyplatilo Chicago v uplynulých jedenácti letech 68,4 milionu dolarů, do platového stropu si započítali ‘pouze’ 60,9 milionu dolarů.
Kde tedy visí těch 7,5 milionu?
Nebojte se, NHL si je hlídá. Do platového stropu se započítává vždy průměrná roční částka z celého kontraktu; pokud tedy hráč podepíše dvouletý kontrakt, který mu v prvním roce vynese šest milionů, zatímco ve druhém roce dostane čtyři miliony, započítává se do stropu v obou sezonách shodně pět milionů.
Stejně je tomu i v případě Keitha. Zatímco Oilers mu v následujících dvou letech vyplatí na ruku 3,6 milionu dolarů, do platového stropu se jim započítá něco přes 11 milionů.
Neptejte se mě, proč Ken Holland kývnul na tuto výměnu. Pokusil se to vysvětlit v tomto rozhovoru, ale fanoušky tím stejně moc neuklidnil.
Pojďme raději zpátky k Chicagu a jeho možným obavám.
Pokud by teď Keith oznámil konec kariéry, například ze zdravotních důvodů, smlouva by byla předčasně zrušena, ale ve vzduchu by pořád viselo zmíněných 7,5 milionu dolarů.
Právě na tyto případy myslí pojem nazývaný ‘cap recapture penalty’, který by měl zabránit podobnému obcházení platového stropu, kdy klub natáhne hráčův kontrakt a v závěrečných sezonách mu dá co nejmenší sumu, aby uměle snížil zátěž pod platovým stropem v sezonách, kdy má daná organizace teoretickou šanci na Stanley Cup.
Pokud by se teď Keith rozhodl dát sbohem hokeji, přišel by trest pro Blackhawks, kterým by se v každé z následujících dvou sezon snížil platový strop o 3,75 milionu dolarů jako trest za Keithův kontrakt, v angličtině nazývaný jako ‘front-loaded’.
Jestliže Keith ukončí kariéru po sezoně 2021-22, čekal by Chicago roční trest ve výši 4,1 milionu dolarů. Pravda, je to hodně, pořád je to ale směšná suma ve srovnání s tím, jak se klepou příznivci Predators.
Shea Weber se před pěti lety stěhoval z Nashvillu do Montrealu ve slavné výměně za P. K. Subbana, kvůli podobně rozloženému kontraktu ale může stáhnout svůj bývalý klub do propasti.
Pokud by totiž ukončil kariéru v roce 2025 - tedy rok před vypršením stávající 14leté smlouvy - snížil by se platový strop Predators pro sezonu 2025-26 o závratných 24 milionů dolarů.
No potěš…
Pravidla jsou ale od toho, aby se obcházela, a tak je dost malá šance, že ke zmíněným trestům skutečně dojde. Pokud se hráč nemá k tomu, aby svůj kontrakt - zpravidla ze zdravotních důvodů - dodržel, je umístěn na listinu dlouhodobě zraněných hráčů a smlouva v tichosti doběhne do konce.
Bylo tomu tak i v případě Henrika Zetterberga, který takto ‘odseděl’ závěrečné tři roky svého kontraktu s Detroitem. Zatímco ve skutečnosti během nich dostal na účet 5,35 milionu dolarů, z platového stropu Red Wings ubral 18,25 milionu dolarů, aby byla vyrovnána nerovnost z předchozích let.
Kolektivní smlouva je sice hrozně zajímavá a propracovaná věc - doporučuju ke čtení při dlouhých letních večerech bez hokeje - ale velcí kluci se v ní pořád dokážou zorientovat podle svých potřeb.
A tak se může Nikita Kučerov při oslavách obhajoby Stanley Cupu v klidu promenádovat v tričku, které připomíná překročení platového stropu Lightning o 18 milionů.
Ve druhé polovině června zveřejnil hokejový svaz na svém webu pravidla pro získání Licence Akademie Českého Hokeje od sezóny 2022-23, která byla schválená v dubnu.
Odkaz na soubor najdete zde.
Snahu zpřísnit podmínky pro možnost udržení akademie vítám, byť se dá očekávat, že jejich počet klesne ze současných sedmnácti na čtrnáct, možná patnáct, což není zrovna velký rozdíl. Každá snaha o zúžení vrcholku mládežnické pyramidy je však chvályhodná.
Ve zmíněných pravidlech najdete také následující větu:
Podmínky licenčního řízení jsou neměnné a neumožňují ze strany ČSLH udělování jakýchkoliv výjimek.
Hurá, konečně žádná zadní vrátka. Jakkoliv může ztráta licence akademie narušit chod klubu, především jeho mládežnické části, s každou další úlevou bude návrat českého hokeje na vrchní příčky o poznání komplikovanější.
Na květnovém zasedání však výkonný výbor schválil úpravy pravidel pro zisk licence akademie od sezony 2022-23.
Odkaz na nové znění najdete zde.
Změn se bohužel dočkal i zmíněný bod týkající se výjimek, který má nyní následující znění:
Obecná pravidla pro získání licence jsou neměnná. Výjimku má právo udělit po hlasování pouze VV ČSLH.
Zadní vrátka se rázem otevřela.
Proč? A kdo jich využije jako první..?
V průběhu fotbalového mistrovství Evropy vyšel na webu The Guardian rozhovor se španělským fotbalistou Thiagem Alcântarou. Přiznám se, že normálně bych jej ani nezaregistroval, nebýt Martina Vaita, který na Twitteru zveřejnil zajímavý úryvek z článku:
You get young players arrive who are quick, full of desire, well-prepared, very diligent. When I was 18, I would grab a coffee, sit, chat, and then five minutes before training put my boots on and go out. Now, 30, 45 minutes before, they’re in the gym preparing: mobility, strength work. Things evolve. We didn’t do that because no one explained it to us.
Troufnu si říct, že podobnou proměnou prošel v uplynulých deseti až patnácti letech také hokej. Jeden příklad za všechny: Loňský Karjala Cup, který nečekaně ovládli ruští junioři. O generaci okolo Connora McDavida ani nemluvě.
Kluci z webu OhMyHockey.com připravili pro letošní vstupní draft NHL e-book, který obsahuje profily rovné stovky hráčů, kterých se týká blížící se rekrutace. K tomu přidejte rozhovory s českými a slovenskými adepty a vyjde vám z toho kompletní průvodce, který pořídíte za pouhých 5 €.
Pro ty, kteří se v záplavě talentů příliš neorientují a kteří by se rádi dozvěděli více v češtině, je to podle mě skvělá volba.
Přesně před čtyřmi lety podepsali Martin Nečas a Filip Chytil nováčkovské smlouvy v NHL.
Nevím, jestli šlo o náhodu, ale oba kluby tehdy zveřejnily na Twitteru informaci o uzavření jednotlivých kontraktů shodně ve 20:44 našeho času.
A ještě jednou o mládežnickém hokeji, tentokrát v pozitivním duchu. Hokejový svaz zveřejnil na webu reprezentační akce jednotlivých kategorií v následující sezoně, přičemž řadu z nich bude hostit Česko.
Kategorii U16 čeká doma dubnový Turnaj čtyř zemí, výběr U17 by zde měl odehrát tradiční únorový Turnaj pěti zemí, kterého se pravidelně účastní také výběr Spojených států.
Reprezentace U18 má před sebou kromě břeclavské skupiny Hlinka Gretzky Cupu také říjnový trojzápas s Ruskem, který bude hostit Příbram.
Kategorii U20 pak v přípravě na juniorský šampionát čeká srpnový Turnaj čtyř zemí v Hodoníně, v Česku by se měla konat v závěru sezony také dubnová akce kategorie U19, z níž možná vzejde výběr pro světový šampionát do 20 let v sezoně 2022-23.
Teď už jen doufat, že na zmíněné akce budou vpuštěni i diváci.
Máte pocit, že má teď hokej přestávku? Za týden proběhne rozšiřovací draft, v němž Seattle Kraken konečně dostane reálnou podobu. O týden později se pak otevře trh s volnými hráči, přičemž mezi oběma událostmi ještě proběhne vstupní draft.
Od 3. srpna pak startuje série přípravných zápasů českých klubů před novou sezonou.
Těšte se! Bude to sranda.
A pokud byste se rádi nechali provést hokejovým létem i následujícím ročníkem s pomocí tohoto newsletteru, budu rád, pokud se přihlásíte k odběru Ruského blafáku prostřednictvím e-mailu.