Ruský blafák #27 | Devadesátky, Trojkoruna a hokejový Schick
Zdá se, že fanouškovská základna českého fotbalu prochází podobnou krizí jako v případě hokeje. Kde jsou vlaječky? Kde jsou návleky na zrcátka? Snad si je schováváte na letní a zimní olympijské hry.
Slovenský, turecký, lovosický či buffalský.
O kom je řeč? No přece o Jaromíru Jágrovi.
Všechny uvedené přídomky se v posledních letech objevily v titulcích článků pojednávajících o jiných hráčích. Vždycky se ale našla vlastnost, kterou alespoň vzdáleně připomínali slavnou 68.
Kromě zmíněných existuje také fotbalový Jágr či Jágr na lyžích. A překvapilo by mě, kdyby třeba Marek Benda nebyl alespoň jednou označen za Jaromíra Jágra české politiky.
Předmětem tohoto newsletteru ale nemá být kladenská legenda, nýbrž připodobnění ke slavnému sportovci.
Srovnání s Jágrem si sportovci vyslouží většinou kvůli dlouhověkosti, případně svojí robustní postavou. Mimo to najdeme například další Rosické (zranění), Řepky (blázni), možná i nějakého toho Šmicera (štístko).
Přidá se k nim ale někdy v budoucnu hokejový následovník Patrika Schicka?
Bylo by to fajn, byť předvést takovou parádu na velkém turnaji se asi jen tak nepovede. Možná se někdo takový objeví na podzim, jakmile se znovu rozjedou hokejové soutěže; těžko očekávat, že by sportovní fanoušci a novináři během pár měsíců zapomněli na parádní trefu českého fotbalisty do sítě Skotska.
Pokud ale budeme pátrat v minulosti, kdo si podle vás zaslouží srovnání se zmíněným fotbalistou?
V hokeji ale nemusíme chodit příliš daleko. Radko Gudas napřáhl před dvěma lety na šampionátu v Bratislavě ještě před červenou čarou a propálil italského gólmana.
Stejný kousek navíc zvládl ještě o tři roky dříve v dresu Flyers. Ne, v tomto sportu není příliš mimořádné prostřelit gólmana z půlky hřiště, to by bylo pro účely srovnání s Patrikem Schickem příliš jednoduché.
Místo poměrné vzdálenosti tak hledáme někoho, kdo stejně jako český fotbalista prostřelí soupeřova brankáře ze vzdálenosti necelých padesáti metrů. Milovníci gólů do prázdné branky prominou, na ně přijde řada jindy.
Dvakrát se trefil z vlastního obranného pásma obránce Tomáš Voráček; poprvé v extraligovém utkání v roce 2015 z vrcholku kruhů ve vlastním obranném pásmu, podobný kousek pak zopakoval v uplynulé sezoně v Chance lize.
Pořád je to ale málo; přibližně padesát metrů je od brankové čáry vzdáleno protější brankoviště, pro vyrovnání Schickova výkonu by tak musel střelec vystřelit jen pár metrů od svého gólmana.
I takové trefy ale český hokej zažil.
Na YouTube se mi podařilo najít trefu Davida Roupce, který před sedmi lety v dresu prvoligového Prostějova snižoval v poslední vteřině utkání na 2:7.
Pravda, tohle už splňuje vzdálenostní parametry Schickova gólu, ale při vší úctě, taková korekce nepříznivého skóre - byť v poslední vteřině základní hrací doby - se nevyrovná trefě na fotbalovém mistrovství Evropy.
Ale!
Jeden srovnatelný gól se přece jen najde. Také padl v čase 59:59 po střele přes celé hřiště, ale byl vítězný.
Při výluce v sezoně 2004/2005 takto rozhodl duel Kladno - Liberec obránce Tomáš Kaberle, když propálil Milana Hniličku a rozhodl v poslední vteřině základní hrací doby o výhře středočeského klubu.
Co na tom, že šlo o poslední utkání Jaromíra Jágra před odchodem do Omsku. Co na tom, že slavná 68 zaznamenala v onom utkání 2+2. Všechno smazala raketa země-vzduch, kterou v závěru zápasu vyslal Tomáš Kaberle.
Nechápu, jak tehdy mohl vyhrát anketu Zlatá helma zákrok Jána Lašáka, jakkoliv byl jeho akrobatický zákrok lapačkou povedený.
Poslední vteřina. Střela přes celé hřiště. Vítězný gól.
Rozumíte tomu?
Vybavíte si podobnou hokejovou ‘Schickovinu’, která zde nepadla? Dejte mi vědět do komentářů, klidně i bez odkazu na video, třeba ho pak zvládne dohledat někdo jiný.
V neděli uplynulo devatenáct let od vítězství Detroitu ve finále Stanley Cupu v roce 2002. K této vzpomínce jen pár poznámek.
Podívejte se na tehdejší vítěznou soupisku. Yzerman, Lidström, Fjodorov, Shanahan, Larionov, Robitaille, Hull, Chelios a Hašek. Celkem devět členů Síně slávy, jejichž počet může v budoucnu zaokrouhlit Pavel Dacjuk, který stále hraje v KHL.
V dresu Red Wings se tehdy radovala z triumfu také česká trojice Dominik Hašek, Jiří Fischer, Jiří Šlégr. Zvlášť poslední jmenovaný může mluvit o pořádném štěstí, v základní části totiž odehrál po výměně z Atlanty pouze osm utkání a celé play off proseděl na tribuně.
Do hry ho posunul až Fischerův nedovolený zákrok ve čtvrtém finále, za který dostal jednozápasový distanc. Nebýt startu v posledním finálovém utkání, nebylo by dnes Šlégrovo jméno na Stanley Cupu.
Detroit měl tehdy hodně namále. Ve finále konference prohrával s Coloradem 2:3 na zápasy, pak ale přišla hvězdná chvíle Dominika Haška. Dvěma čistými konty zajistil svému týmu potřebné dvě výhry (2:0, 7:0) a postup do finále.
Vedle výkonů v Naganu šlo podle mě o jeden ze dvou největších momentů v kariéře šestinásobného vítěze Vezina Trophy.
Jediný start v play off v roce 2002 zajistil později Jiřímu Šlégrovi vstupenku do Triple Gold Clubu, společnosti hokejistů, kteří získali olympijské zlato, vyhráli mistrovství světa a jejich jméno je také zvěčněno na Stanley Cupu.
K dosavadní třicítce členů se může letos přidat obránce Shea Weber, spolu s ním jsou na soupisce Montrealu také Eric Staal a Corey Perry, kteří už zmíněné Trojkoruny dosáhli.
Zatímco profesionální hokej se z pandemie koronaviru vzpamatoval poměrně úspěšně, na nižších úrovních se dají očekávat znatelné ztráty. Propad v počtech registrovaných členů ve Spojených státech zveřejnil na Twitteru novinář Chris Peters, autor hokejového newsletteru Hockey Sense.
V kategorii od šesti do osmnácti let zaznamenal americký hokej desetiprocentní úbytek chlapců a dívek, stejný propad hlásí po herní pauze také seznam registrovaných trenérů. Kromě jiného lze očekávat i masivní nábor rozhodčích, z nichž skončila více než pětina.
Největší ztráty však zaznamenal dospělý hokej, z něhož vypadlo 62 % registrovaných členů.
Z hlediska absolutních čísel tak spadl americký hokej na úroveň ze sezony 2005-06, navíc se zastavil růst v počtu registrovaných členů, který trval nepřetržitě od roku 2012.
Jsem zvědavý, s jakými čísly - pokud je vůbec zveřejní - přijde český hokej.
Bývalý skaut Atlanty Thrashers Bernd Freimueller zveřejnil na Twitteru rozlosování letošního Hlinka Gretzky Cupu. Český tým se v břeclavské skupině potká Ruskem, Finskem a Švýcarskem, v Piešťanech na sebe narazí Slovensko, Švédsko, USA a Německo.
Účast bohužel odřekli zástupci Kanady, i tak by ale mělo jít o parádní podívanou. Pokud bude možnost zhlédnout zápasy naživo, doporučuji udělat si čas a zavítat na jih Moravy, případně na Slovensko.
Jakub Pour včera podepsal dvouletý nováčkovský kontrakt s Chicagem. Každý podpis mladého hráče - obzvlášť toho, který neprošel draftem a působí v extralize - je pro český hokej dobrou zprávou. Pozitivní příklad pro dorostence a juniory, že cesta do NHL nevede pouze přes Švédsko či Finsko.
Pour se stal dvanáctým českým hráčem ročníku 1999, který podepsal smlouvu v NHL. Už nyní se jedná o nás nejlepší devadesátkový ročník, a to ještě mohou podpisy přibývat v dalších letech.
Po hokejovém mistrovství světa se vracím k původní frekvenci vydávání hokejového newsletteru jednou týdně. Jsem rád, že po skončení šampionátu nedošlo k úbytku odběratelů Ruského blafáku, snad vás bude jen přibývat.
Na oplátku se pokusím každý týden najít pár zajímavostí a postřehů, který se nevešly do limitu 280 znaků na Twitteru. Snad vás moje hokejové souhrny budou bavit i nadále. Pokud nechcete zmeškat další vydání, můžete se zde přihlásit k odběru Ruského blafáku prostřednictvím e-mailu.
Na MS 1996 ve čtvrtfinále s Německem v čase 59:59 propálil Standa Neckář přes celé hřiště německého gólmana a zvýšil na 6:1.
PCE - LIB 2014/15, Čáslava trefil od vlastní branky zadní mantinel a Schwarz si tam puk nějak srazil