Ruský blafák #24 | Vítězové, trenéři a remízový král
V žebříčku IIHF jsme přeskočili Švédsko, současně se před nás ale dostanou Američané a Němci. Je to ve výsledku dobrá zpráva, špatná zpráva, nebo jaká je to vlastně zpráva?
Wikipedie říká, že Jílek je rod trav z čeledi lipnicovitých.
V České republice můžeme vidět v současnosti jen 2 druhy z rodu jílek. Velmi hojný je jílek vytrvalý.
VYTRVALÝ.
Je tu totiž ještě jeden vytrvalý Jílek. Ten, který komentuje výhradně zápasy, které končí v základní hrací době remízou. Nebo to tak alespoň vypadá podle reakcí na sociálních sítích.
Jedná se ale o konfirmační zkreslení (confirmation bias), nebo je Tomáš Jílek opravdovým expertem na prodloužení? Prošel jsem všech šedesát dosud odehraných utkání na letošním šampionátu a znám odpověď.
Ano, Tomáše Jílka můžeme s klidným srdcem nazývat remízovým králem.
Každý z trojice komentátorů (Záruba, Jílek, Zamazal) má za sebou shodně dvacet zápasů, počty se liší jen u expertů (snad jsem neudělal chybu z nepozornosti):
Martin Hosták - 21
David Pospíšil - 21
Petr Hubáček - 18
Rozdíl v počtu zápasů vznikl u expertů pravděpodobně při rotaci, která zajistila, že se každý komentátor postupně potkal ve vysílání se všemi experty.
A jak je to tedy s těmi remízami na letošním mistrovství světa?
Nejhůře je na tom Ondřej Zamazal, který dovedl do prodloužení jediné z dvaceti utkání (5 %) na letošním šampionátu.
Dvě remízy má na kontě Robert Záruba, který komentoval duely Lotyšsko - Norsko a Rusko - Švédsko, díky nimž má remízovou úspěšnost 10 %.
Stejný počet přesčasů zažil ve vysílání také Petr Hubáček, ale protože komentoval menší počet utkání (18), je s úspěšností 11,1 % třetí ‘nejhorší’ tváří ČT z hlediska prodloužení.
A jdeme na bednu!
Bronz zatím bere Martin Hosták (14,3 %), který absolvoval na komentátorské pozici tři zápasy, které skončily až po prodloužení nebo samostatných nájezdech.
Druhé místo patří Davidu Pospíšilovi, jeho 28,6 % v počtu remíz je o deset procentních bodů nad průměrem dosavadního průběhu šampionátu.
A pak je tady Tomáš Jílek. Z dvaceti utkání, které komentoval, jich osm skončilo v základní hrací době nerozhodně, což dělá úspěšnost 40 %.
ČTYŘICET PROCENT. To se nestává ani ve fotbale, ne?
Výsledným pořadím můžou ještě zamíchat čtyři víkendové zápasy o medaile, čtvrtfinálový duel mezi Kanadou a Ruským olympijským výborem byl však pro Davida Pospíšila posledním na tomto turnaji, čímž tak odpadl poslední konkurent Tomáše Jílka.
Gratulace k výhře. Pokud je tedy co slavit.
Čekání na medaili pokračuje.
Na letošním šampionátu nejenže nebyl v českém výběru jediný mistr světa, což se v národním týmu stalo naposledy v roce 1972, ale dokonce ani jeden medailista z mistrovství světa.
Je zajímavé sledovat, jak se národní tým za posledních devět let proměnil.
Na postu hlavního trenéra se od té doby vystřídalo šest mužů, stejný počet jich také oblékl na šampionátu dres s kapitánským céčkem.
Postupně do reprezentace dorostla generace, která nezažila úspěch na mezinárodní scéně. Jan Kovář má za sebou sedmý šampionát bez medaile, o jednu účast méně má na tomto turnaji brankář Pavel Francouz, čtyřikrát se mistrovství světa bez zisku cenného kovu zúčastnili Tomáš Zohorna, Michal Řepík, Jan Kolář nebo Michal Jordán.
Ne, není to jejich vina, že příští rok uplyne deset let od zisku poslední medaile.
“Potřebovali bychom v týmu víc lídrů, vítězných typů,” prohlásil včera po utkání Filip Pešán. Má pravdu, jenže jak na to?
Přál bych jemu - i celému českému hokeji - aby odpověď brzy našel.
Podruhé od zavedení vyřazovací fáze v roce 1992 postoupila německá reprezentace na mistrovství světa mezi nejlepší čtyři týmy. Poprvé se jí to povedlo na domácím turnaji v roce 2010, kde jí k tomu výrazně pomohl i fakt, že se o rok dříve vyhnula sestupu z elitní divize jen díky pořadatelství následujícího šampionátu.
Vážně bych Němcům přál medaili, která by jen stvrdila jejich stříbrný úspěch na olympijských hrách v roce 2018.
Mimochodem, naši západní sousedé čekají na medaili ze světového šampionátu od roku 1953. Turnaje se tehdy nezúčastnili Kanaďané ani Američané, Sověti ještě o rok odložili svoji premiéru na mezinárodní scéně a československý tým se z turnaje po čtyřech odehraných zápasech odhlásil kvůli úmrtí Klementa Gottwalda, takže byly medaile nakonec rozděleny mezi zbylé tři týmy.
Jedno je jisté: Ve finále se díky duelu Finsko - Německo představí finský trenér.
Zatímco na finské střídačce stojí Jukka Jalonen, německý výběr vede od letoška jeho krajan Toni Söderholm.
Finská trenérská škola tak pro letošek vyprodukovala o dva semifinalisty více než ta česká, švédská či ruská.
Vzhledem ke včerejší prohře s Finskem se z Ruského blafáku bohužel nestane zlatý, stříbrný ani bronzový deník.
Česká linka v tomto newsletteru je v rámci tohoto šampionátu pravděpodobně vyčerpána. V psaní budu pokračovat až do pondělí, po skončení turnaje se pak vrátím k původní frekvenci, tedy vydávání jednoho dílu týdně, konkrétně ve středu.
Pokud vás výsledek českého týmu zklamal natolik, že hodláte na hokej zanevřít, můžete se z odběru tohoto newsletteru odhlásit kliknutí na tlačítko Unsubscribe v patičce tohoto e-mailu.
Stejně tak ale budu rád za každého nového čtenáře, k odběru Ruského blafáku prostřednictvím e-mailu se můžete přihlásit pomocí následujícího tlačítka.