Ruský blafák #18 | Dynamit, Cimrman a britská legenda
Národní tým dnes čeká první vzájemný zápas s Velkou Británií od roku 1948. Ne, Jaromír Jágr tehdy nenastoupil. Ano, princezna Alžběta už měla v té době rok po svatbě s princem Philipem.
Britský útočník Liam Kirk nastřílel v úvodních pěti zápasech na tomto šampionátu stejný počet branek. Dvěma góly přispěl k výhře nad Běloruskem, po jedné trefě přidal do sítě Slovenska, Švédska a výběru ruských hokejistů, střelecky naprázdno vyšel pouze v duelu s Dánskem.
Za posledních dvacet let dokázalo nastřílet pět gólů na jednom šampionátu pouze 28 hráčů mladších 22 let, z toho jediný - slovinský Marcel Rodman - dosud nenastoupil v NHL. Jinak se tato skupina hemží jmény jako McDavid, Ovečkin či Matthews.
Od pátku mezi ně patří také Kirk.
I on má dobře našlápnuto do NHL. Před třemi lety si jej ve vstupním draftu NHL zamluvili zástupci Arizony, následující dvě sezony pak strávil v ontarijské juniorské lize.
Pořád o něm ale nejde mluvit jako o nejlepším britském hokejistovi všech dob. Dokonce ani není prvním britským hokejistou draftovaným do NHL, přestože tuto informaci můžete zachytit v některých článcích.
Tím se stal v roce 1986 skotský rodák Tony Hand.
Že jste o něm nikdy neslyšeli? Chyba, jen málo hokejistů nasbíralo v kariéře tolik bodů jako on. Ale popořadě.
V sedmi letech se po vzoru svého staršího bratra přihlásil do hokejového klubu Murrayfield Racers, o dalších sedm let později naskočil v dresu tohoto edinburského klubu do nejvyšší skotské ligy, kde v osmi zápasech posbíral osm bodů.
Poznámka: Pokud někdo zvládá ve 14 letech sbírat bod na zápas mezi dospělými, dá se očekávat, že z něj bude v budoucnu hvězda.
Na podzim roku 1984 nasbíral tehdy sedmnáctiletý talent v nejvyšší britské soutěži 164 bodů, o rok později svůj výkon zopakoval. Ačkoliv ani jednou nestačil jeho trojciferný bodový příděl na cenu pro nejproduktivnějšího hráče soutěže, každému bylo jasné, že tenhle kluk bude vážně terno.
Uvědomili si to také zástupci Edmontonu Oilers, kterým zůstal při vstupním draftu v roce 1986 úplně poslední výběr číslo 252. V tu chvíli si generální manažer Glen Sather vybavil telefonát s Garrym Ungerem, který po 1105 zápasech v NHL dohrával kariéru ve Skotsku a který mu při jednom z telefonátů doporučil sáhnout po talentovaném Britovi.
V tu chvíli odstartovala tradiční bitva o Albertu, jen v menším měřítku. Hand měl totiž jako odměnu za zisk ceny pro nejlepšího mladého hráče britské ligy domluvenou návštěvu tréninkového campu Calgary Flames, vzhledem k draftu se však nakonec musel hlásit v Edmontonu.
A nemusel litovat. Oilers měli tehdy na kontě dva Stanley Cupy z let 1984 a 1985, součástí týmu byli mj. Wayne Gretzky, Paul Coffey, Jari Kurri či Mark Messier.
A mezi ně dorazil devatenáctiletý kluk z Edinburghu, který navíc hned na prvním tréninku zlomil svoji jedinou hokejku. “Vezmi si moji,” zachránil ho jeden ze spoluhráčů.
Zatímco ostatní hráči postupně odpadali, Hand se mezi pozdějšími členy hokejové Síně slávy udržel po celé dva týdny tréninkového kempu. Na jeho konci dostal nabídku strávit rok v kanadské juniorce.
Přijal, jenže v týmu Victoria Cougars vydržel pouhé tři zápasy, v nichž nasbíral osm bodů (4+4). Stesk po domově byl silnější, proto Hand sbalil kufry a vyrazil zpět do Skotska, kde ve zbytku sezony nasbíral 216 bodů; o jeden více, než kolik zvládl Gretzky o rok dříve v dresu Oilers.
O pár měsíců později přišla další šance porvat se o místo v kádru Oilers, kteří právě získali třetí Stanley Cup v rozmezí čtyř sezon. “Bylo znát, že má úžasnou schopnost vidění hry, byl to nejchytřejší hráč hned po Gretzkym. Dobře bruslil, ale na ledě vynikal především svou inteligencí,” vzpomínal o dvacet let později Glen Sather, když sepisoval předmluvu pro autobiografii Tony Hand: A Life In British Ice Hockey.
Ani asistence na gól Kevina Lowea v jednom z přípravných duelů však Sathera nepřesvědčila, aby britskému zázraku nabídl místo v NHL. “Měl jsem si zkusit vyjednat lepší podmínky,” litoval ve zmíněné knize Hand, zatímco Sathera mrzelo, že skotský mladík nabídnutou šanci začít ročník na farmě okamžitě odmítl: “V Americe mohl udělat obrovský pokrok,” litoval.
Následně se Hand definitivně vrátil do Skotska, kde pokračoval ve sběru bodů po stovkách. Z jeho výkonu těžila také britská reprezentace, která ještě v roce 1989 skončila na mistrovství světa skupiny D v konkurenci Belgie, Rumunska, Španělska a Nového Zélandu na třetím místě.
O rok později však přišel posun do skupiny C, v roce 1992 postoupili Britové do skupiny B, aby svůj vzestup korunovali o rok později posunem mezi hokejovou elitu, kam se vrátili po 32 letech.
Na mistrovství světa 1994 skončila Velká Británie v šestičlenné skupině poslední se skóre 7:44, přičemž slavný Tony Hand zůstal bez bodu. Porážkou 2:5 v utkání o záchranu proti Norsku pak definitivně skončila roční britská anabáze v nejvyšší skupině, po níž následoval opětovný sešup do třetí desítky světového pořadí hokejových zemí.
Ani s postupujícím věkem však nemizel Handův hlad po bodech a hokeji jako takovém. Svoji reprezentační kariéru zakončil v roce 2007, o pár měsíců později byl v národním týmu povýšen na asistenta trenéra.
Současně však dál pokračovala jeho kariéra hráče. V ročníku 2010-11 se stal Hand naposledy nejproduktivnějším hráčem britské ligy, když v dresu Manchesteru Phoenix nasbíral 133 bodů. V klubu tehdy plnil roli hrajícího trenéra, v následující sezoně se navíc stal hlavním trenérem britské reprezentace.
Hokejku a brusle definitivně odložil v roce 2015, krátce před 48. narozeninami. Statistici mu napočítali v profesionální kariéře více než 4 000 kanadských bodů, čímž bez problémů překonal i historický zápis Wayna Gretzkyho.
Na dotaz redaktorů NY Times, jak dokázal nasbírat tolik bodů, odpověděl před pár lety skromně: “Špatní brankáři, to je ten důvod.”
Když si dnes otevřete Handův profil na Wikipedii, zobrazí se vám pod jménem Anthony Hand MBE. Třípísmenná zkratka za jménem značí jedno z civilních ocenění, které založil král Jiří V. v roce 1917: Řád britského impéria.
Kromě toho se mu dostalo také uznání ze strany Mezinárodní hokejové federace (IIHF). V roce 2017 obdržel Hand z rukou Reného Fasela Richard "Bibi" Torriani Award, cenu určenou pro nejlepší hokejisty ze zemí mimo světovou špičku, současně byl také uveden do Síně slávy IIHF.
Téhož roku navíc započala cesta britského hokeje zpět mezi elitu. Tamní hokejisté nejprve ovládli skupinu B divize I, o rok později pak v Budapešti slavili návrat do elitní skupiny mistrovství světa.
Součástí týmu byl tehdy také 18letý Liam Kirk, který se stal o dva měsíce později druhým hráčem, který byl z britské ligy draftován do NHL.
K dnešnímu dni je Kirk nejlepším střelcem letošního mistrovství světa, a přestože bude jeho případná cesta do nejlepší ligy světa pořádně klikatá, právě účast v NHL může anglickému rodákovi výrazně pomoci ve snaze vystřídat Tonyho Handa na postu historické jedničky britského hokeje.
Do tajů Járy Cimrmana jsem pronikl teprve nedávno, takže se zatím chytám jen u těch známějších hlášek, třeba když někdo navrhne sníst psy.
Nicméně tenhle tweet by zasloužil uvedení do síně slávy. Jen nevím, jestli hokejové, nebo cimrmanovské.
Je neuvěřitelné, jaký dynamit má v nohách Jakub Flek. A podobně neuvěřitelná je i jeho cesta na mistrovství světa.
V sedmnácti letech si dal pauzu od hokeje, následně se k němu vrátil a hrál krajský přebor v Mariánských Lázních. “Určitě jsem si nedělal iluze, že bych se mohl hokejem živit a hrát ho na úrovni jako dnes,” líčil před začátkem této sezony v rozhovoru pro karlovarský web.
Dnes dostává v národním týmu prostor v klíčových situacích a v bruslařských soubojích natrhne… však vy víte co… i hráčům z NHL.
Být o pět let mladší, mohl by se podle mě po skončení šampionátu přehrabovat v nabídkách z NHL. I v 28 letech by si ale zasloužil nějaké zahraniční angažmá, přestože tím extraliga přijde o výborného hráče.
Dnešní utkání proti Velké Británii bude vůbec prvním soubojem české nebo československé reprezentace s tímto soupeřem od roku 1948. Poslední vzájemný duel byl poznamenán jednou z největších tragédií v historii našeho hokeje, dalším možným střetnutím pak v průběhu let zabránily politické procesy či smůla na los.
Více o tomto tématu najdete v mém článku pro Deník N, který si můžete přečíst zde.
Upozornění: Článek je součástí placené sekce.
Nejhorší úspěšnost střelby mají zatím na šampionátu hráči Kanady (5,41 %).
Spíše než s nedostatečnou individuální kvalitou hráčů to podle mě souvisí s úspěšností přesilových her, kterou mají momentálně jako jediný tým na turnaji pod hranicí deseti procent (9,52 %).
A ještě jedna zmínka o dnešním souboji s Velkou Británií: Zajímalo vás někdy, jaký je vztah královny Alžběty II. k lednímu hokeji?
Poměrně vřelý. Jejím oblíbeným hráčem byl Maurice Richard, od vedení Montrealu dokonce dostala puk, který je dodnes součástí královské sbírky.
Pokud by vás zajímalo více, přečtěte si šestý díl Ruského blafáku.
Finové zaznamenali v dosavadních čtyřech zápasech pouze pět dvouminutových trestů, všechny ostatní týmy mají na kontě minimálně dvojnásobný počet vyloučených.
O důvod víc, proč nenarazit ve čtvrtfinále na Finsko.
Na tenhle díl Ruského blafáku jsem se obzvlášť těšil, což se taky projevilo na jeho délce. Snad ho stihnete přelouskat ještě před jedenáctou, ať pak můžete od televize naplno nasávat atmosféru prázdné lotyšské haly.
A nově příchozí, kteří by neradi přišli o další díly tohoto hokejového newsletteru, se mohou přihlásit k jeho odběru prostřednictvím e-mailu.
David Květoň měl ve 14 letech bod na zápas ve 2. lize, kariéru měl slušnou, ale světovou asi ne
syn má dnes narozeniny, takže kombinace dort a blafák