Ruský blafák #15 | Prodloužení, anketa a rekordní smlouva
Neřekl bych, že nám teče do bot, ale podrážky už lehce čvachtají, to je pravda. Na druhou stranu jsme si udrželi neporazitelnost proti Bělorusku na velké akci, je potřeba hledat pozitiva.
Česko 2:0 Kanada
Bohužel nejde o výsledek vzájemného zápasu těchto dvou zemí, ale spíš o Pyrrhovo vedení v počtu bodů po třech odehraných zápasech letošního mistrovství světa.
Jistě, podobně jsou na tom také Švédové, kteří jsou po dvou utkáních bez bodu a dnes je čeká duel se Švýcarskem. Finové zaváhali s souboji s Kazachstánem, Rusové včera podlehli Slovensku.
Z historického pohledu je ale klíčové srovnání dvou zemí zmíněných v úvodu tohoto článku, právě ony totiž jako dosud jediné neskončily na světovém šampionátu hůře než osmé. A to i při započítání éry Československa v letech 1920-92.
V tomto minisouboji má navrch náš národní tým, který dokonce neskončil nikdy v konečném pořadí hůře než sedmý. Vzhledem k současnému formátu turnaje je však klíčový rozdíl mezi osmou a devátou příčkou.
Ano, ostatní hokejové velmoci (pokud je tak vzhledem k letošním výsledkům ještě vůbec můžeme nazývat) mají na kontě alespoň jedno umístění mimo elitní osmičku.
Švédové skončili desátí na MS 1937, kde v základní skupině podlehli postupně Polsku (0:3), Francii (1:2) a Kanadě (0:9). Jedná se o jediný šampionát, na kterém dosud skončili hůře než sedmí.
Podobně dopadli také Finové v roce 1939, když v základní skupině prohráli s Německem (1:12), Itálií (2:5) a USA (0:4). Podruhé vypadli z osmičky nejlepších zemí na MS 1955, kdy obsadili v devítičlenné skupině poslední příčku.
Německo si pokazilo bilanci ještě před druhou světovou válkou, Švýcarsko skončilo deváté na MS 1956.
Zajímavý je příběh Sovětského svazu: Od nástupu na hokejovou scénu v roce 1954 získali Sověti cenný kov na každém šampionátu až do rozpadu socialistického impéria. Medailovou sérii přerušili hned v následujícím roce - již pod hlavičkou Ruska - kdy vypadli ve čtvrtfinále se Švédskem a skončili pátí.
Následně se Rusům dvakrát podařilo zůstat před branami čtvrtfinále. V roce 2000 jim k postupu do vyřazovací fáze nepomohla ani pětice obránců z NHL, stejný neúspěch zopakovali i o čtyři roky později na šampionátu v Praze.
Američanům unikla série umístění mezi osmičkou nejlepších zemí kvůli fiasku na MS 1982, kde skončili v osmičlenné skupině poslední, což zapříčinilo jejich sestup do skupiny B. Tu sice o rok později vyhráli, triumf jim však vynesl až devátou příčku v celkovém pořadí.
Výběr Spojených států pak selhal ještě třikrát. V roce 1998 skončil na mistrovství světa dvanáctý, v letech 2003 a 2010 se navíc propadl do skupiny o udržení a výsledkem bylo celkové třinácté místo.
Vylučovací metodou nám tak zůstaly dva týmy: Česko a Kanada.
Kanaďané v počátcích hokejových šampionátů dominovali, bez medaile zůstali poprvé až v roce 1963. Ještě níž se propadli v roce 1992; osudným se jim stal nově zavedený vyřazovací systém a souboj s Finskem (3:4), po němž obsadily javorové listy konečnou osmou příčku.
Od té doby vypadli Kanaďané ve čtvrtfinále ještě sedmkrát, nikdy však neměli namále při snaze o postup mezi elitních osm týmů. Totéž se však nedá říct o českém výběru.
Ten ještě pod hlavičkou Československa vypadl z elitní čtyřky zemí celkem v pěti případech ještě před druhou světovou válkou, následně znovu v roce 1956, a pak až o třicet let později, rok po zlatém šampionátu v Praze.
I díky tehdejšímu formátu mistrovství nám však nikdy nehrozil pád na deváté či horší místo. Pravda, porážky v úvodu MS 1986 s Polskem a západním Německem nebudily respekt, v tehdejší osmičlenné skupině však stačilo dostat pod sebe jednoho soupeře, což se nakonec taky povedlo.
Hůř to vypadalo až po rozdělení Československa.
Poprvé si čeští hokejisté výrazně zavařili v roce 2007, kdy v posledním utkání osmifinálové skupiny potřebovali k jistotě postupu do čtvrtfinále uhrát proti Kanadě alespoň bod. Porážka 3:4 po prodloužení tehdy možná zachránila Aloisi Hadamczikovi pokračování trenérské kariéry v národním týmu.
Totožná situace se opakovala v roce 2010, tehdejší výhra 3:2 nad Kanadou nakopla výběr Vladimíra Růžičky ke zlatu.
Kolena se fanouškům klepala i v roce 2013, kdy měl tým po šesti zápasech na kontě osm bodů a k jistotě postupu potřeboval jakýmkoliv způsobem porazit Norsko. Poslední nervy přinesl šampionát v roce 2014, kde zachránily naši účast ve čtvrtfinále až upachtěné výhry s Norskem (1:0) a Francií (5:4p) v závěru základní skupiny.
Od té doby byl klid - až dosud.
Čtvrteční utkání se Švédskem bude pro další vývoj turnaje klíčové, bez bodového zisku klesnou české šance na postup mezi nejlepších osm týmů někam k nule.
Ještě hůře jsou na tom Kanaďané, kteří mají před sebou sice papírově slabší Norsko, Kazachstán a Itálii, přesto budou rádi, pokud budou příští úterý v duelu s Finskem alespoň bojovat o udržení série čtvrtfinálových účastí.
Tenhle turnaj bude ještě sranda, dokonce větší než obvykle.
Vypadnutí Washingtonu z bojů o Stanley Cup znamená také konec stávající smlouvy Alexandra Ovečkina. Ruský střelec by se tak teoreticky mohl stát v létě nechráněným volným hráčem.
Dobíhající kontrakt podepsal Ovečkin v lednu roku 2008 s platností na dalších třináct sezon. Z dnešního pohledu nepředstavitelné a hlavně nemožné, kolektivní smlouva nyní umožňuje podepsat maximálně osmiletý kontrakt.
Historii NHL pamatuje pouze dva delší pakty: Brankář Rick DiPietro podepsal v roce 2006 patnáctiletou smlouvu s Islanders, z níž byl o sedm let později vyplacen. Podruhé zariskovalo vedení Devils v případě Ilji Kovalčuka, jehož patnáctiletá smlouva byla po vzájemné dohodě vypovězena již po třech sezonách.
Ovečkinův kontrakt tak byl rekordní alespoň z finančního hlediska, ruský střelec si díky němu vydělal 124 milionů dolarů. Respekt před oběma stranami, že vydržely až do konce, tenhle vztah totiž nebyl vždy úplně růžový.
A když už jsem nakousl fakt, že bude Ovečkin v létě volným hráčem: Zkuste si alespoň na malý okamžik představit, že by podepsal… třeba s Pittsburghem.
Crosby a Ovečkin v jednom týmu. To by byl mazec, co?
Lukáš Dostál má za sebou první sezonu v zámoří a zvládl ji na výbornou.
Z hlediska úspěšnosti zákroků byl dokonce nejlepším brankářem v celé AHL mezi brankáři kategorie U23, přestože je sám o dva roky mladší.
Když k tomu přičtu hráče jako Drysdale či Zegras, mají se fanoušci Anaheimu v příštích letech zase na co těšit.
Švédský deník Aftonbladet položil svým čtenářům po prohrách s Dánskem a Běloruskem otázku, zda je Johan Garpenlöv, který zažívá premiéru v pozici hlavního trenéra, tím správným mužem pro Tre Kronor.
Z bezmála dvaceti tisíc hlasujících hlasovala pětina pro Ja, tedy ano. Trošku mě to překvapilo. A současně taky zamrzelo, že jsem podobnou anketu nenašel i u nás.
Asi bych - stejně jako u Švédů - zatím jen využil tlačítka “Zobrazit výsledky”.
Vzpomenete si, kdy naposledy inkasovala česká reprezentace na mistrovství světa gól v prodloužení?
Pokud jste v hlavě přehodili zpátečku a procházíte jednotlivé šampionáty, bude vám to asi pěkných pár minut trvat. Budete totiž muset dojít až do roku 2008, kdy národní tým podlehl ve čtvrtfinále Švédsku (2:3p).
Od té doby dokázal český výběr zremizovat celkem dvacet duelů. V šesti případech jsme se mohli následně radovat z vítězného gólu v prodloužení, zbylých čtrnáct musely rozhodnout samostatné nájezdy.
Posledním českým brankářem, který na šampionátu inkasoval gól v prodloužení, tak zůstává Milan Hnilička.
Co rozhoduje o úspěchu na letošním šampionátu? Zdá se, že zkušenosti, konkrétně ty z mistrovství světa.
V součtu startů na MS vládne letošní soupiska Lotyšska, jehož hráči dosud nasbírali 884 startů na světovém šampionátu. Hned za nimi jsou Dánové (832), Norové (592) a Švýcaři (474), následuje páté Bělorusko (382) a šesté Německo (349).
A teď si pojďme shrnout některé dosavadní výsledky:
Lotyšsko 2:0 Kanada
Dánsko 4:3 Švédsko
Švýcarsko 5:2 Česko
Bělorusko 1:0 Švédsko
Německo 3:1 Kanada
Už vám to dává smysl? Mimochodem, Norové dnes mají na programu duel s Finskem…
Užijte si dva dny bez nervů, ve čtvrtek to asi bude pořádná fuška. A pokud tady mám nějaké matematiky, dejte mi prosím vědět, komu mám dnes a zítra fandit, aby se zvýšily šance českého týmu na postup do čtvrtfinále. Tyhle počty už jsou na mě fakt složitý, díky.
Noví čtenáři tohoto hokejového newsletteru si pak pod tímto odkazem mohou přečíst, o čem vlastně Ruský blafák je. A nebo se rovnou přihlásit k odběru prostřednictvím e-mailu.
mi se líbí rodinné vazby, přestupy hráčů mezi státy, průnik generací ( na příkladu Milan Nový a Jaromír Jágr nebo hokejista tenista Drobný finále 1954 ve Wimbledonu s Rosewallem a ten finále 1974 s Connorsem