Ruský blafák #14 | Čísla, draft a cestovatelská vášeň
Kde jsou ty časy, kdy k vypočítání šancí českého týmu na postup do čtvrtfinále stačila jednoduchá matematika. Ať se hokejový světa vyrovnává, jak chce, ale nás do toho laskavě netahejte, jasný?
A s číslem jedna nastupuje…
No řekněte, kolik si vybavíte brankářů, kteří od rozdělení Československa oblékli na mistrovství světa dres českého týmu s jedničkou na zádech?
Teoreticky sem můžeme řadit Petra Fraňka (1996) a Martina Pruska (1997, 1999), kteří byli v uvedených letech zapsáni s tímto číslem na soupisku, ale na turnaji neodchytali ani minutu.
Kromě nich sem patří už jen dva muži: Petr Bříza, který dres s číslem jedna oblékal na šampionátu v letech 1993-95, a Jakub Kovář (2011-12 a 2014-15).
Pokud chceme zjistit nejpopulárnější čísla mezi hokejisty, musíme hledat jinde.
Dlouhé roky se bralo číslování jednoduše od podlahy. Jako první si dvojciferné číslo začínající trojkou přivlastnil až Jaromír Šindel na šampionátu v roce 1985, po němž ji v dalších letech zdědili náhradníci Milan Hnilička, Radovan Biegl a Roman Čechmánek.
Do hry s ní zasáhl až Jiří Dopita na šampionátu v roce 1997, v témže roce však prolomil numerické limity útočník Vladimír Vůjtek, když oblékl dres s číslem 79.
Kdyby se tak olympijské hry v Naganu konaly o dva roky dříve, neměl by Jaromír Jágr na dresu číslo 68, Vladimír Růžička by musel vzdát myšlenky na číslo 97 a hrdinou celého turnaje by patrně nebylo číslo 39.
Pak už lítaly cifry všude možně.
Od rozdělení Československa se národní tým zúčastnil 28 světových šampionátů, na nichž hráči vystřídali drtivou většinu čísel; v rozmezí 1-99 jich dosud zůstalo nevyužitých pouze čtrnáct, přičemž nejnižší z nich je 49.
49 | 50 | 54 | 56 | 57 | 58 | 59 | 65 | 66 | 75 | 76 | 86 | 89 | 99
Ano, řadu z nich už jsme mohli na českém dresu vidět.
Vojtěch Mozík hrál na posledních olympijských hrách s číslem 65, Tomáš Vlasák nastoupil na Světovém poháru v roce 2004 s číslem 75, Radek Bonk odehrál stejný turnaj o osm let dříve s číslem 76.
Tomáš Mertl navlékl v Pchjongčchangu číslo 86, o čtyři roky dříve hrál pod pěti kruhy Jakub Voráček s číslem 89, protože jeho oblíbenou 93 dostal Petr Nedvěd.
Po odečtení zmíněných případů zůstává v české reprezentaci volných devět čísel. Asi nejde očekávat, že někdo nastoupí na olympijských hrách či podobném turnaji s číslem 99, přesto mě zarazilo, že si dosud nikdo nevzal 66. No tak, kluci, copak jste si nikdo nehráli na Maria Lemieux?
Česká reprezentace dosud vyřadila z užívání čtyři čísla.
Po smrti Ivana Hlinky rozhodlo vedení národního týmu, že na počest legendárního útočníka a trenéra už nikdo nebude nosit dres s číslem 21; jako poslední s ním nastoupil Robert Reichel na šampionátu v roce 2003.
V reakci na pád letadla s hokejisty Jaroslavle pak byla vyřazena také čísla 4, 15 a 63 na počet Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka.
I kvůli zmíněným událostem nepatří jmenovaná čísla mezi ty, které na mistrovství světa obléklo nejvíce českých reprezentantů.
Nejpopulárnější je mezi hráči číslo 18, které od roku 1993 nosili Petr Hrbek (1993), Tomáš Sršeň (1995), Radek Bonk (1996), Rostislav Vlach (1997), Ladislav Lubina (1998), Milan Michálek (2003), Ladislav Kohn (2008), Michael Frolík (2011), Dominik Kubalík (2018) a Ondřej Palát (2019.
A to sem ještě musíme přičíst Ondřeje Kratěnu, který byl pod tímto číslem zapsán na soupisku v roce 2002, avšak do turnaje nezasáhl. Spolu s ním čítá seznam nositelů čísla 18 celkem jedenáct jmen. Pravda, nejde zrovna o symbol věrnosti; až Kubalík se stal letos prvním z uvedených, který s číslem 18 nastoupil na dvou různých šampionátech.
Deset hráčů pak reprezentovalo s čísly 3 a 23 na zádech, o jednoho hráče méně pak zdobila čísla 5, 8, 11, 19 a 25.
Rekord české reprezentace na mistrovství světa v počtu využitých čísel pak drží Josef Beránek, který postupně nosil na tomto turnaji na dresu 27 (1993), 29 (1994), 69 (1998) a 19 (2004).
K tomu si u něj přidejte čísla 21 - na mistrovství světa v roce 1991, tehdy ještě pod hlavičkou Československa - a 42, s nímž kromě Světového poháru v roce 1996 nastoupil také o dva roky později v Naganu.
Takže až se vás někdo zeptá, s jakým číslem nastupoval v národním týmu Josef Beránek, můžete s klidem odpovědět: Skoro se všemi.
Brankář Danny Taylor včera vychytal senzační běloruskou výhru nad Švédskem, dnes se pravděpodobně pokusí stejný kousek zopakovat proti Česku.
Příběh tohoto chlapíka je pozoruhodný. Narodil se v anglickém Plymouthu, vyrůstal v Kanadě a do dospělého hokeje nakročil ve Spojených státech. V roce 2011 se ale jeho cestovatelská vášeň rozjela naplno.
Německo - USA - Kanada - Švédsko - Bělorusko - Chorvatsko - Česko - Chorvatsko - Rusko - Kanada - Rusko - Bělorusko.
To vše v rozmezí deseti let, díky naturalizaci může navíc reprezentovat poslední jmenovanou zemi také na letošním mistrovství světa. Řekl bych, že o zajímavosti týkající se bývalého gólmana pražské Sparty nebude v dnešním utkání nouze.
Jedním ze tří hráčů zapsaných na běloruskou soupisku, kteří zatím nezasáhli do hry, je 18letý forvard Danila Klimovič. Ten na nedávném šampionátu do 18 let nastřílel v pěti zápasech šest gólů, v utkání proti Švédsku se navíc za stavu 0:2 pokusil o kyselovku.
Hlavní žádný nervy, vždyť je to jen hokej, ne?
A ještě jednou k Bělorusům: V jejich kádru můžeme najít celkem devět hráčů draftovaných do NHL, přičemž pouze jeden z nich - Shane Prince - je naturalizovaným Bělorusem.
Pro srovnání: Na soupisce českého týmu nyní napočítáme jedenáct draftovaných borců. To není zase takový rozdíl, co?
Na webu IIHF je kromě běžných statistik také tabulka návštěvnosti tohoto turnaje. Řeknu vám, zatím je to fakt napínavý.
Kanada se v polovině třetí třetiny včerejšího utkání proti USA dočkala prvního gólu na turnaji. Trvalo to více než 111 minut, od zavedení osmičlenných skupin v roce 2012 čekali na úvodní gól šampionátu déle jen Italové v roce 2019, kteří se dočkali až v šestém utkání.
Příznivcům kryptoměn bych dnes doporučil investovat do vlaječek a návleků na zrcátka, jejichž cena je teď zřejmě na historickém hokejovém minimu.
A těm ostatním děkuju, že dál čtou Ruský blafák. Zase zítra!