Ruský blafák #11 | Afrika, mistři a náhradní trofej
Kamera, klapka, jedem! Český tým sice přivezl medaili z mistrovství světa naposledy v roce 2012, ale národ optimistů pořád věří v lepší časy. Vytáhněte vlaječky, bude to jízda.
Včera jsme si připomněli deváté výročí od zisku poslední medaile národního týmu z mistrovství světa, dnes čeká reprezentaci úvodní duel letošního šampionátu v Rize.
Letí to, co? Nejvíc je to znát při pohledu na seznam českých účastníků tohoto turnaje.
Ano, Filip Pešán byl při posledním medailovém úspěchu asistentem trenéra libereckých Bílých Tygrů, zbytek realizačního týmu se však stále řadil mezi aktivní hráče.
Jaroslav Špaček měl za sebou poslední sezonu v NHL a před sebou zlatou tečku za kariérou v dresu Plzně.
Na jeho návrat čekal tehdejší plzeňský majitel a kapitán Martin Straka, který měl před sebou ještě dvě sezony v roli hráče.
Zdeněk Orct byl brankářem prvoligového Ústí nad Labem a stejně jako Straka měl před sebou ještě dva ročníky aktivní kariéry.
Petr Nedvěd měl za sebou nejlepší extraligovou sezonu (61 bodů) a ve 40 letech poprvé reprezentoval svoji rodnou zemi na světovém šampionátu.
Ani samotní hráči Pešánova výběru na tom ale nejsou o moc lépe. Útočník Jan Kovář je z 28 hráčů nominovaných na letošní mistrovství světa jediný, který měl v roce 2012 na kontě start v národním týmu. Až v následující sezoně na něj navázal Jiří Sekáč, o rok později se přidali Tomáš Zohorna, Lukáš Radil a Ondřej Vitásek.
Nejmladšímu členovi současného výběru, Matěji Blümelovi, bylo pouhých 11 let. O rok starší byli tehdy Filipové Zadina a Chytil. Filip Hronek, nyní jeden z klíčových hráčů českého výběru, měl za sebou pouhých šest utkání v extralize mladšího dorostu.
Od té doby se v roli hlavního trenéra vystřídalo pět různých mužů. Alois Hadamczik (2013), Vladimír Růžička (2014-15), Vladimír Vůjtek (2016), Josef Jandač (2017-18) ani Miloš Říha (2019) však medaili nepřivezli.
Filip Pešán, šestý v pořadí, dostal od vedení svazu dvouletý kontrakt. Jsem zvědavý, zda by se v případě prodloužení medailového půstu stal prvním trenérem české nebo československé reprezentace, který se na této pozici udržel i přes absolvování dvou světových šampionátů bez zisku cenného kovu v řadě.
Na soupisce dnes navíc najdeme pouze tři hráče, kteří mají medaili z velké akce: Jakub Vrána, Jiří Smejkal a Michael Špaček byli u zisku stříbrných medailí na mistrovství světa U18 v roce 2014.
Vůbec poprvé tak není v sestavě české reprezentace pro mistrovství světa ani jeden mistr světa. V případě československého týmu se tak stalo naposledy v roce 1972, na šampionátu v Praze, kde tým okolo kapitána Františka Pospíšila ukončil 23 let dlouhé čekání na triumf.
A co víc, poprvé od MS 1933 nemáme v nominaci ani jednoho hráče, který by měl ve sbírce JAKOUKOLIV medaili ze světového šampionátu.
Českému hokeji definitivně dorostla do národního týmu generace, která dosud nepoznala, jak chutná úspěch v reprezentačním dresu. Doufejme ale, že se počet českých medailistů - ideálně rovnou mistrů světa - rozroste za necelé tři týdny o 28 nových jmen.
I přes ztížené podmínky jedou Rusové na šampionát s pěti obránci z NHL, trenér Valerij Bragin nominoval Gavrikova (Columbus), Nestěrova (Calgary), Provorova (Philadelphia), Zadorova (Chicago) a Zuba (Ottawa).
Tolik beků z nejlepší ligy světa (myslím pochopitelně NHL, nikoliv KHL) měl ruský tým na mistrovství světa dosud pouze v roce 2000, kdy ale vyhořel a skončil jedenáctý.
Včera uplynulo 42 let od posledního zápasu World Hockey Association - ligy, která měla v 70. letech ambice konkurovat NHL. Winnipeg tehdy v šestém finálovém utkání zdolal Edmonton 7:3 a celou sérii ovládl poměrem 4:2 na zápasy.
Jets se tak stali vůbec posledními vítězi Avco World Trophy. Právě trofej pro šampiony WHA nejlépe dokumentovala komplikace při rozjezdu soutěže, která vydržela pouhých sedm let.
Vedení ligy nalákalo tehdejší hvězdy NHL na možnost hrát ve velkých městech a vydělat si více peněz. Jenže když hráči New England Whalers vyhráli finálovou sérii v úvodním ročníku 1972-73, neměli s čím slavit. Trofej totiž ještě nebyla hotová, proto dostali na oslavu triumfu pouze náhražku.
Mimochodem, za názvem poháru nehledejte žádný hlubší hokejový význam. Trofej dostala jméno po společnosti Avco Financial Services Company, která za tuto reklamu zaplatila půl milionu dolarů.
Kolik by dnes asi stálo přejmenování Stanley Cupu?
Letošní šampionát mohou sledovat lidé ve 160 zemích světa, jejich kompletní seznam najdete zde.
Co je zajímavé: V počtu zemí, kde můžete naladit hokejové mistrovství světa, vede Afrika nad Evropou v poměru 45:39.
Základní část letošní sezony NHL uzavřel páteční duel mezi Calgary a Vancouverem (6:2). Kuriozitou, která jen podtrhuje mimořádný ročník, je fakt, že dlouhodobá část soutěže skončila až čtyři dny po začátku play off.
Poprvé od sezony 1979-80 nezískali čeští hráči v kanadských klubech, které letos vytvořily samostatnou divizi, ani jeden kanadský bod. Michael Frolík (Montreal), Dominik Simon (Calgary), Filip Chlapík (Ottawa) a David Rittich (Calgary & Toronto) mají v kolonce bodů 0+0.
Náborová kampaň v uplynulém týdnu zdvojnásobila počet odběratelů tohoto newsletteru. Díky, že odebíráte a čtete a že vás to (podle všeho) celkem baví. Pokud se chcete podělit o své hokejové myšlenky nebo nápady na témata, o kterých byste rádi četli, ozvěte se do komentářů, budu jen rád.
Pro nové čtenáře Ruského blafáku je vyhrazen tento speciální článek, ve kterém najdete také odkazy na starší díly. Případně se můžete rovnou přihlásit k odběru tohoto hokejového newsletteru prostřednictvím e-mailu pomocí následujícího tlačítka.
Zítra se zase uvidíme!