Rok do Pekingu: Jak bude vypadat český tým na ZOH 2022?
Představte si svět, v němž existuje pandemie jen v katastrofických filmech a v němž Gary Bettman posvětí účast hráčů z NHL na olympijských hrách.
Německý výběr bral stříbro, český tým skončil čtvrtý. Ale že bych si z hokejového turnaje na posledních olympijských hrách odnesl nějaký hlubší zážitek? Protože jsem ročník 1994 a hokej pro mě začal existovat v období Zlatého hattricku, mám olympijské hry spojené s účastí hráčů z NHL na olympijských hrách.
Díky dohodě mezi NHL, NHLPA, IIHF a MOV by měl být za rok v Pekingu k vidění další turnaj best-on-best, v pořadí již osmý v tomto století, pokud do této kategorie řadíme i světový šampionát při výluce NHL v roce 2005.
Otázka je, zda to českému týmu pomůže k medaili.
V souboji evropských výběrů by měl český tým zřejmě o něco blíž k velké pětce, která se v posledních letech střídá na hokejovém trůnu. I přes úbytek hráčů v NHL však má národní tým možnost poskládat konkurenceschopný tým, který by v rozmezí necelých dvou týdnů mohl zabojovat o medaili.
Před posledním olympijským turnajem bylo často zmiňováno jméno tehdy devatenáctiletého Martina Nečase, který si formu z juniorského šampionátu přenesl do extraligy.
Přestože se nakonec ve výběru trenéra Josefa Jandače neobjevil, a v nominace tak zůstali jen dva hráči mladší 25 let, nepatřil tehdejší tým mezi nejstarší. Zatímco v letech 2006 a 2014 se národním tým pod vedením Aloise Hadamczika pohyboval věkovým průměrem okolo 30 let, Jandačova skvadra zůstala těsně pod číslem 29.
Výběr pro olympijský turnaj v Pekingu by však klidně mohl věkově klesnout ještě níž, dokonce by mohl být mladší tým ze Salt Lake City, který měl podle Eliteprospects.com věkový průměr 27,74 let. Soupiska čítající 25 jmen, kterou najdete níže, bude v únoru 2022 zhruba o půl roku mladší než hráči nominovaní v roce 2002.
Ale dost bylo čísel, pojďme ke konkrétním jménům.
Brankáři
Jsem hodně zvědavý, jak se trenéři vypořádají s tlačenicí v brankovišti, která může nastat za čtyři, respektive osm let. Potenciál má česká brankářská škola velký, což se projevilo i na kempech před startem aktuální sezony NHL, kterých se zúčastnilo více českých brankářů než obránců.
Valná většina z nich má budoucnost ještě před sebou a momentálně sbírá zkušenosti v nižších soutěžích. Zatímco v obraně a útoku najdete v NHL řadu vynikajících teenagerů, brankáři nastupují na scénu klidně až ve věku 25 let - pořád jsou bráni jako mladí.
„Čím je brankář starší, tím je lepší a chytřejší. Musí si projít stovkami situací nejen v tréninku, ale i v zápase. Každému se může povést dobrý nebo špatný zápas, ale výkonnostní křivka pro NHL musí být stabilní a vysoká,” líčil v nedávném rozhovoru pro Deník N trenér brankářů Petr Jaroš.
Postavit tým na turnaji best-on-best na brankáři, který se sotva zařadil mezi dvacátníky, by bylo příliš riskantní.
Petr Mrázek zastavil výkonnostní propad, v předchozích dvou sezonách v dresu Caroliny odchytal vždy čtyřicet zápasů a na začátku příštího ročníku NHL by mohl dosáhnout na metu 300 odchytaných utkání v NHL.
Díky zkušenostem a výkonům v posledních dvou letech by právě on měl být českou jedničkou pro olympijský turnaj.
Koho k němu? Pavel Francouz se postupně prokousal z extraligového Litvínova přes tříletou štaci v ruském Čeljabinsku až do Colorada, kde momentálně plní roli 1B po boku Philippa Grubauera.
Zbývá vyřešit pozici třetího brankáře, na kterou se nabízí spousta adeptů.
David Rittich dlouhodobě bojuje o post jedničky v Calgary, Vítek Vaněček se konečně dočkal a dostává pořádnou porci zápasů ve Washingtonu. Nebo někdo z Evropy, třeba Roman Will či Šimon Hrubec?
Osobně bych preferoval někoho z mladších brankářů, vždyť v roce 2010 ve Vancouveru kryli Tomáši Vokounovi záda Jakub Štěpánek (23) a Ondřej Pavelec (22).
Moje odpověď proto zní: Lukáš Dostál.
V Pekingu mu bude pouhých 21 let, ale rozhodně nepřipomíná brankáře, který sotva vyrostl z juniorského dresu.
Ve Finsku získal v devatenácti letech cenu pro nejlepšího brankáře nejvyšší ligy, v 71 zápasech, které zde během necelých dvou let odchytal, stlačil svůj průměr inkasovaných gólů na zápas výrazně pod 2,00.
K tomu přidejte výkony na juniorském šampionátu v roce 2019 a dosavadní čísla na farmě Anaheimu, kde má po čtyřech odchytaných zápasech úspěšnost zákroků 95,6 procenta.
Pod čarou: Kromě již zmíněné čtveřice by se na postu brankářské trojky mohli objevit klidně i Patrik Bartošák či Dan Vladař. Nominace ani jednoho z nich by na postu brankářské trojky nebyla překvapením, nicméně pokud mám z této skupiny někoho vybrat, ukážu na Dostála.
Obránci
Momentálně největší bolest českého hokeje. Zatímco Švédové a Finové dodávají zadáky do NHL po hrstech, my máme momentálně v nejlepší lize světa pouze sedm zástupců; a to je ještě Michal Kempný dlouhodobě mimo hru kvůli zranění.
Pokud tedy během příštích dvanácti měsíců nedojde k překvapivému podpisu, budou muset trenéři zařadit mezi osmičku vyvolených někoho z Evropy.
Osobně bych se nebál sáhnout hned po dvou jménech. Ale popořadě.
Česká obrana bude stát na Filipu Hronkovi, aktuálně české defenzivní jedničce. V Detroitu je nejvytěžovanějším bekem, v průměru odehraje za večer 24 minut, navíc řídí elitní přesilovkovou formaci.
Koho k němu? Pokud bude zdravý, dovedu si vedle Hronka představit již zmíněného Michala Kempného. Ve Washingtonu si vydobyl pozici vedle ofenzivního Johna Carlsona, stejnou roli by mohl zastat i v elitním páru české obrany.
Jisté místo má i Radko Gudas, spolu s Kempným momentálně nejlépe placený český obránce v NHL. Především od červené čáry dozadu bude extrémně platný, vedle něj by to proto chtělo někoho, kdo podpoří útok.
Jenže koho? Dalšího obránce, který by se dal považovat za ofenzivního a který by dostával pravidelně prostor na přesilovce, momentálně v NHL nemáme (byť Jakub Zbořil je jedním z obránců, kteří momentálně dostávají prostor v přesilovkové formaci Bruins). Proto si tady klidně dovedu představit prvního evropského hráče, Libora Šuláka. Vysoký bek s ofenzivním myšlením, který má navíc zkušenost s úzkým kluzištěm, na němž by se mělo hrát i v Pekingu.
Do třetího obranného páru mi pak zapadá další dvojice levák-pravák, a to Radim Šimek a Jan Rutta. První jmenovaný pravidelně nastupuje po boku Erika Karlssona, Rutta se pak dokázal prosadit v našlapané sestavě posledních vítězů Stanley Cupu.
Zbývají dvě místa mezi náhradníky.
Nabízí se pochopitelně zbylá dvojice nováčků, Jakub Zbořil a Libor Hájek. A pak jsou tu hráči z Evropy.
K dispozici je také osmička obránců působících v KHL, ve Finsku hrající Lukáš Klok a Michal Moravčík či extraligoví David Musil, Ladislav Šmíd a Roman Polák, kteří mají zkušenosti z NHL.
Uff, solidní skupina beků na dvě volná místa.
Na první z nich dávám Jakuba Zbořila. Přestože mě na začátku této sezony při angažmá v Kometě nezaujal tolik jako třeba Filip Král, přesun do NHL zvládl výborně. V Bostonu hraje v průměru více než sedmnáct minut za zápas, a přestože se neřadí mezi ofenzivní rakety, vzadu si svoje odehraje. Navíc za rok by mohl mít na kontě o pár desítek zápasů v lize víc, to by mohlo jeho výkonům i sebevědomí jen prospět.
Číslo osm? Michal Jordán.
Proč právě on? Má za sebou devět sezon v zámořských soutěžích, čtyři účasti na mistrovství světa, zúčastnil se posledních olympijských her a k tomu se objevil i na Světovém poháru v roce 2016.
Ano, jeho zkušenosti (a také výkonnost) u mě momentálně převažují nad Liborem Hájkem či jiným zadákem působícím v Evropě.
Pod čarou: Vybrat z již zmíněné skupiny dvě jména není snadné. Neřekl bych, že je Libor Hájek horší obránce než Jakub Zbořil, stejně tak nevidím problém, pokud by na olympiádu jel některý ze zmíněných obránců působících v Evropě. Právě post šestého (sem řadím Libora Šuláka), sedmého a osmého beka bude podle mě největším otazníkem v české sestavě.
Útočníci
Ačkoliv českých hráčů působí v NHL méně než před deseti či patnácti lety, skládat útoky byla vyloženě radost.
Byl by hřích nespojit k sobě bostonské duo Davidů, Krejčího a Pastrňáka. Přestože spolu nehrávají příliš často, dokáží si vyhovět a prosadit se. A světovém šampionátu v roce 2018 jim sednul na výbornou.
Na levé křídlo bych si k nim dokázal představit Dominika Kubalíka. Dvojice mladých produktivních křídel se zkušeným centrem by mohla fungovat.
Pojďme na druhou řadu. Místo na pravém křídle zaujme Jakub Voráček, post druhého centra patří Tomáši Hertlovi. Opět zbývá místo na levém křídle a opět ho zaplní mladý střelec - Jakub Vrána. Zvlášť na spolupráci Voráčka s Vránou bych byl hodně zvědavý.
Třetí formaci začnu pro změnu zleva: Ondřej Palát. Hráč, který v posledním play off nasbíral osmnáct bodů a produktivitu si přenesl i do nové sezony. Upřímně, třetí útok je pro takového hráče možná málo, navíc nepatří mezi ty, kteří na cestu do obranného pásma potřebuje mapu, ale další prostor dostane ve speciálních formacích.
Na centra dobře zapadne Radek Faksa, který by zde mohl plnit stejnou roli jako v Dallasu, napravo pak Martin Nečas, o němž se spekulovalo již v souvislosti s nominací na turnaj v Pchjongčchangu.
Stejně jako mezi obránci, i v případě útočníků mi dalo nejvíc zabrat složení v nižších řadách.
Na centra mi nejlépe zapadá Pavel Zacha, který v New Jersey dostává prostor na přesilovce i oslabení. Ano, na šestku draftu není příliš produktivní, nicméně nejde poskládat čtyři útoky podle kanadského bodování, navíc Zacha ovládá všechno, co si od středního útočníka v bottom-six můžete přát.
Na pravé křídlo bych k němu dal Davida Kämpfa, podle mě neoprávněně přehlíženého českého hráče. Ano, nepatří mezi nejproduktivnější hráče, ale směrem dozadu je ohromně platný.
Aby ze čtvrtého útoku nebyla obyčejná checking line, mohl by se nalevo objevit Filip Chytil. Spolu se Zachou by mohli vytvořit nebezpečné duo i v útočném pásmu.
Ano, všichni tři zmínění nastupují na pozici středního útočníka, ale když se podíváte na sestavu Kanady na Světovém poháru v roce 2016, tak hned v prvním útoku najdete Crosbyho a Bergerona, dva špičkové centry. Navíc Chytil s Kämpfem se nejednou objevili i na křídle.
Kromě čtyř útoků zbývají na soupisce ještě dvě volná místa mezi náhradníky…
V jiných předpovědích často vídám Dmitrije Jaškina a přiznávám, taky jsem nad ním uvažoval. Z Evropy bych bral klidně i Romana Červenku, asi nejméně doceněného reprezentanta posledních patnácti let.
Ale nakonec jsem zbylá dvě místa zaplnil hráči z NHL.
Číslo jedna: Filip Zadina.
Pokud by hrál v lepším týmu a dostal k sobě kreativního centra, věřím, že už by měl na kontě víc než současných deset gólů. Hráč, který má góly v sobě. Klidně si ho dokážu představit na pozici 13. útočníka s tím, že by se střídal s některým z křídelních hráčů v zadních řadách (Chytil?) a současně naskakoval na přesilovky.
Číslo dvě: Ondřej Kaše.
Tady jsem váhal mezi ním a Tomášem Noskem, nakonec rozhodl výkonnostní potenciál a držení hole . Přiznám se, že mě zviklaly Kašeho výkony po výměně do Bostonu a jeho časté zdravotní problémy. Nicméně pokud se dá dohromady a vrátí se k výkonům, jaké předváděl v dresu Ducks, zařadil bych ho bez váhání na místo Davida Kämpfa.
Byl by navíc - spolu s Pastrňákem, Nečasem a Krejčím - jedním ze čtyř praváků v české sestavě.
Pod čarou: …zůstala kromě Tomáše Noska spousta útočníků. Během příštích deseti měsíců, tedy do ohlášení konečné nominace, se může stát spousta věcí. Může vyletět někdo z mladých hráčů (Lauko, Jeník, David Kaše), teoreticky se může v nominaci objevit i někdo z již zmíněných (Jaškin, Červenka), zkušený Jan Kovář nebo Michael Špaček, který neměl daleko k tomu, aby oblékl dres Winnipegu.
Přesilovka
Vy jste si mysleli, že vyjmenováním 25 jmen hra končí? Smůla!
Rovná pětina gólů v minulé sezoně NHL padla v početní výhodě. Výhodou je, že řada českých hráčů dostává prostor i na přesilovce i oslabení.
Použitá šablona může být poněkud matoucí, nicméně očekávám klasické přesilovkové rozestavení 1-3-1.
Na modré není co řešit. Filip Hronek odsud řídí přesilovkovou formaci Detroitu, své kvality na této pozici již prokázal i v reprezentaci.
Podobně je na tom Jakub Voráček s pozicí na pravém kruhu ve Philadelphii, byť v některých sestřizích byl k vidění i na opačné straně útočného pásma.
Okolo brankoviště uplatní svoji postavu i šikovné ruce Tomáš Hertl, zbylá dvě místa pak zaplní praváci - na pozici mezi kruhy David Krejčí, na levém kruhu pak David Pastrňák, kde na jeho střelecké schopnosti spoléhají také Bruins.
Pro druhou přesilovkovou formaci jsem měl více variant, nakonec (zatím) vyhrála tato.
Výběr Libora Šuláka je možná riskantní, nicméně díky svému pohybu a rozehrávce podle mě na této pozici předčí beky působící v NHL.
Zatímco v PP1 vychází pozice střelce především na Davida Pastrňáka, tady se o ni podle mě podělí na kruzích Dominik Kubalík (vpravo) a Martin Nečas (vlevo).
Při zapsání Ondřeje Kašeho mezi náhradníky je Nečas posledním útočníkem-pravákem, který je mezi dvanácti útočníky k dispozici. Proto poslední dvě místa zaplní leváci: Na brankovišti uplatní své zkušenosti - stejně jako v dresu Lightning - Ondřej Palát, místo mezi kruhy pak obsadí Jakub Vrána.
Alternativy: Není příliš obvyklé, aby byla přesilovková pětice složená výhradně z útočníků, ale vlastně proč ne?
Docela rád bych viděl, jak by si vedl Jakub Voráček na modré čáře, přičemž jeho místo na pravém kruhu by mohl obsadit Dominik Kubalík, na jehož pozici ve druhé přesilovkové formaci by se posunul Pavel Zacha, který zde nastupuje i v New Jersey.
Pokud by se pak do sestavy vešel Ondřej Kaše (například na úkor Davida Kämpfa), pak bych ve druhé formaci mezi kruhy preferoval spíš jeho než Jakuba Vránu.
Oslabení
I tady máme v NHL obstojné zastoupení, takže je z čeho vybírat. V tomto případě není až tak důležité lpět na sestavení jednotlivých formací, jako je tomu na přesilovce, klíčová jsou jednotlivá jména.
Vzhledem k minulosti jsem hodně zvědavý na situaci okolo Pavla Zachy, nicméně národní tým hráče jako on potřebuje - a to nejen na oslabení. Spolu s Davidem Kämpfem stráví na ledě při oslabení v průměru více než dvě minuty na zápas, stejně je na tom i Radko Gudas.
Ačkoliv při odchodu z extraligy patřil Radek Šimek mezi ofenzivní zadáky, hra vedle Erika Karlssona a půldruhá minuta, kterou průměrně tráví na oslabení, jej proměnila v obránce, který si v první řadě plní spíš defenzivní povinnosti.
Zmíněnou čtveřicí to ale nekončí. Bohaté zkušenosti s hrou v početní výhodě mají i Radek Faksa a Tomáš Hertl, záda by jim mohli krýt Michal Kempný a Jan Rutta.
Alternativy: Vzhledem k nasazení do přesilovek bych se obával přílišného vytížení Tomáše Hertla, v oslabení by za něj mohl naskakovat i Ondřej Palát, případně i Tomáš Nosek, který byl u mě prvním hráčem pod čarou.
Mezi obránci je nejvytíženějším českým obráncem v NHL na oslabení Filip Hronek, nicméně nečekám, že na něm trenéři postaví obě speciální formace, spíše využijí jeho ofenzivní schopnosti.
Závěr
Olympijské hry v Pekingu by měly začít za necelý rok. Schválně používám podmiňovací způsob, protože riziko pokračování pandemie je pořád relativně velké.
Byla by ale škoda, kdyby současná generace nedostala šanci porvat se o medaili na turnaji, který má podle mě na mezinárodní scéně největší prestiž. Většina hráčů bude ve věku okolo třiceti let, tím pádem může jít pro řadu z nich o poslední možnost zabojovat o olympijský úspěch.
A tady je konečná podoba všech zmíněných formací:
Nečekám, že se každému trefím do vkusu, naopak budu rád v komentářích za názory, proč by ten či onen měl jet či nejet.
Pokud by vás zajímaly i jiné predikce, pod tímto tweetem jich najdete zhruba dvacet.
Příjemnou zábavu!
Jirko, za mě super! Hodně jsi mě potěšil volbou Červuse, který je opravdu i v mých očích snad nejvíce nedoceněný český hráč poslední dekády. Hráč, co měl strávit minimálně 10 sezón v NHL. Bohužel :/ V repre neustále produktivní a přesto pod palbou kritiky, nevím proč? Dále musím vyzdvihnout Jordána, který chytil druhou mízu a je opravdu výborný bek. Mentalistovi zdar! (už nám to bude končit :( ) a více takových článků! :)
Vojtěch Krýza