Česko versus Švédsko. Kdo dává juniorům více prostoru? (1. díl)
Zatímco český hokej dlouhodobě trápí odchody mladých hráčů do zahraničí, většina Švédů zůstává doma. Jak se tato skutečnost projeví v nejvyšší soutěži týden po vypadnutí ve čtvrtfinále MS juniorů?
Český a švédský hokej jsou nyní ve srovnatelné situaci. Zatímco soutěže dospělých profesionálů běží podle plánu, mládežnické ligy vyhlásily stopku. U nás ještě definitivní verdikt nepadl, ale Seveřané před pár dny předčasně ukončili aktuální ročník dorostenecké i juniorské ligy.
Jedinou šancí pro talentované hráče je nyní posun mezi dospělé.
Obě země navíc vypadly na juniorském šampionátu již ve čtvrtfinále; u Švédů byla absence v bojích o medaile o poznání překvapivější.
Týden po vypadnutí obou zemí jsem se tak rozhodl porovnat, jak je to s proklamovaným protežováním švédských juniorů v tamní nejvyšší soutěži, a zda je česká extraliga opravdu tak skoupá na mladé talenty.
Inspiroval měl k tomu mj. dva měsíce starý tweet Petra Maliny, který srovnával čas na ledě draftovaných hráčů v jednotlivých evropských ligách.
K mému účelu dobře posloužil víkendový program, v němž bylo ve Švédsku (sobota) i Česku (neděle) na programu kompletní sedmizápasové kolo.
Dobrá zpráva pro český hokej: Nejsme na tom špatně.
Upozornění: Ti, kteří nemáte rádi čísla, byť zasazená do kontextu, už raději dál nečtěte. Bude jich tady fakt hodně. Protože se ale u psaní potím daleko míň než při vytváření grafů, jejich tvorbu přenechám jiným autorům v jiných článcích.
Ani jedna soutěž nenabídla nadpoloviční počet hráčů, kteří danou zemi reprezentovali na nedávném šampionátu. Z celkových 22 hráčů do pole nabídla švédská liga osm reprezentantů, česká extraliga rovnou polovinu, tedy jedenáct.
U nás to vzhledem k odlivu mladých hráčů není příliš překvapivé, zato na severu mě tak vysoká absence překvapila. Tamní kluby se rozhodly dát svým hráčům více času možná na adaptaci, možná na doléčení drobných šrámů.
A teď k číslům.
Švédsko 28:26 Česko
Celkový počet juniorů v sedmi zápasech víkendového kola
Ano, v celkovém součtu, který ale celou problematiku až příliš zjednodušuje, vítězí Švédové. Stejně tak vítězí v počtu klubů, které nasadily do hry alespoň jednoho mládežníka (12:11), navrch mají i mezi týmy, které mají v sestavě alespoň tři juniory (6:5).
Gratulace na sever!
Zajímavé je pak rozložení podle postů. Zatímco ve Skandinávii viděli diváci (to je pochopitelně vtip z kategorie 2020, i oni hrají před prázdnými tribunami) v akci trojnásobný počet útočníků oproti obráncům (21:7), u nás byl poměr pro zadní řady daleko přívětivější (15:11).
Výrazně navrch měl v extralize dorazový juniorský ročník 2001, na soupiskách pro utkání se hráčů narozených v tomto roce objevilo celkem 17. Následovalo šest hráčů ročníku 2002 a také tři košíkáři, zastupující ročník 2003.
Ve Švédsku se dostalo do hry dvanáct zástupců ročníku 2001, jedenáct hráčů ročníku 2002 a pětice mladíku z ročníku 2003.
Tolik k obecným číslům, dál už budu rozlišovat mezi obránci a útočníky.
Obránci
První výhra: Čeští obránci dostali více času na ledě než jejich švédští vrstevníci.
Švédsko - 9:51
Česko - 11:14Průměrný čas na ledě mezi obránci v uplynulém kole nejvyšší soutěže
A to i přesto, že sparťanský Tomáš Kulhánek a boleslavský Karel Klikorka museli celých šedesát minut sledovat hru jen ze střídačky. I skandinávská klika nabídla rybářskou dvojici, byť dvojice Theo Nordlund (Frölunda) a Albert Lyckasen (Linköping) dostala možnost vyzkoušet si led jen na dvě nebo tři střídání.
Co je ale důležitější, hned čtveřice českých zadáků (tedy více než třetina z celkových jedenácti) odehrála více než šestnáct minut čistého času. Chcete srovnání? Na stejnou porci se dostal jediný ze sedmi švédských beků.
Čistě z českého pohledu vyznívá zajímavě průměrný ice time napříč ročníky.
2001 - 8:02
2002 - 14:33
2003 - 17:37Průměrný čas na ledě mezi obránci v rámci jednotlivých ročníků
Ano, nejstarší kategorii to kazí již zmíněná dvojice Kulhánek - Klikorka, ale i tak si trenéři (konkrétně pánové Čihák, Zábranský a Rulík) zaslouží pochvalu za to, jakou porci minut dali trojici hráčů s mřížkou na helmě.
David Jiříček - 20:03
Stanislav Svozil - 16:25
David Moravec - 16:22Obránci ročníku 2003 dostali velkou šanci se ukázat
Je to možná paradox, ale i ve Švédsku byli nejvytíženější obránci ročníku 2003, na rozdíl o dvou starší kategorií jako jediní překročili hranici deseti minut (10:14).
A teď zase trochu střízlivěji: Z osmi obránců, kteří oblékli dres Tre Kronor na juniorském šampionátu, nastoupil v sobotu jediný. Další tři hráli před odjezdem do Kanady nižší soutěže, při pohledu za zbylou čtveřici lze ale hádat, že se průměrný ice time švédských zadáků v budoucnu zvedne a překročí desetiminutovou hranici.
Philip Broberg - 19:03
Tobias Björnfot - 17:02
Emil Andrae - 11:25
Alex Brännstam - 7:22Průměrný čas zbylé čtveřice švédských reprezentantů v této sezoně
Vzhledem k tomu, co předváděli švédští zadáci na mistrovství světa a jakou má tamní obranná škola ve světě obecně pověst, zde ale očividně neplatí možné zdání, že v tamní nejvyšší soutěži dostane každý tolik prostoru, kolik mladé ruce a nohy ráčí. Ne, i tady jde o výsledky, o nichž rozhoduje hlavně kvalita výkonů.
Útočníci
Tady je počet navrátilců ze šampionátu daleko srovnatelnější.
Švédsko 8:7 Česko
Útočníci, kteří danou zemi reprezentovali na MS a o víkendu nastoupili v nejvyšší soutěži
Stejně jako v obraně, i tady dostali čeští junioři více prostoru než jejich švédští souputníci. První výrazným ukazatelem je průměrný čas strávený na ledě.
Švédsko - 8:18
Česko - 10:56Průměrný čas na ledě mezi útočníky v uplynulém kole nejvyšší soutěže
Oficiální web švédské ligy bohužel nenabízí vedle celkového času na ledě také prostor na přesilovkách a oslabeních, proto budu roli v týmu odvozovat čistě ze srovnání celkového počtu minut.
A přestože v celkovém počtu forvardů český hokej zaostával (21:15 ve prospěch Švédů), více než 15 minut čistého času odehráli v extralize čtyři junioři, naopak ze švédských útočníků této hranice nedosáhl ani jeden.
Martin Lang - 21:18
Tobiáš Handl - 16:34
Matěj Toman - 15:15
James Joshua Mácha - 15:04Nejvytíženější útočníci-junioři v nedělní extraligovém kole
Náhoda? V českém případě bohužel ano, u Švédů až tak ne.
Pokud vynecháme Martina Langa, který v extralize debutoval v pátek, a má tak na kontě pouhé dva zápasy, nemá žádný junior průměrný ice time přesahující 15 minut; ve Švédsku takové hráče najdeme dva.
Pokud však hranici posuneme o minutu níže, je bilance mezi českými a švédskými útočníky vyrovnaná - 3:3.
Stejně jako mezi obránci, i tady ale musíme přičíst Švédům k dobru absentující hráče. V sobotu nenastoupili dva nejvytěžovanější útočníci William Eklund (na šampionát nebyl nominován) a Alexander Holtz, kteří hrají v průměru více než patnáct minut na zápas, a pak trojice Oskar Olausson, Oskar Kvist a Noel Gunler, která dostává od trenérů v průměru desetiminutový prostor.
Otázkou ale také je, jak by se extraligové průměry změnily, pokud by kluby udržely doma Jana Myšáka, Jaromíra Pytlíka či Michala Teplého.
A teď to nejdůležitější: Kdo by vyhrál?
Trocha odlehčení na závěr neuškodí, ne?
Na počet gólů je srovnáno (2:2), přičemž oba české góly zařídili nejmladší obránci Jiříček a Moravec.
Na asistence už však - i přes nižší ice time - vítězí Švédové 2:0.
Na závěr pár poznámek.
Při srovnání jsem poměřoval jen české juniory v české extralize a švédské juniory ve švédské lize. Vynechal jsem proto německého obránce Moritze Seidera, který upřednostnil pokračování v Rögle před juniorským šampionátem, a Radka Mužíka, který si o víkendu připsal premiérový bod v nejvyšší švédské lize za asistenci (gratulace!).
Rozhodně nechci z jednoho víkendu dělat závěry a tvrdit, jak je u nás vše dobře. S odstupem času bych rád nabídl dlouhodobé srovnání, případně jak se důvěra v hokejové mládí mění s příchodem play off.
Obecně mi ale přijde, že kritika nedostatečného prostoru pro mladé hráče v extralize, která zaznívá pravidelně a objevila se i během šampionátu, je přehnaná. Podle výsledků na mezinárodní scéně je zřejmé, že švédští junioři mají dlouhodobě daleko větší individuální kvalitu než jejich čeští vrstevníci. Na prostoru, který dostávají v nejvyšších soutěžích, se to ale podle mě neprojevuje tolik, jako tomu bývá při vzájemných soubojích na mezinárodní scéně.
Výchova mladých hokejistů by ale neměla směřovat k jejich co možná nejrychlejšímu nasazení do extraligových utkání. Kluby by měly naopak vyhodnotit, kdy je pro hráče prospěšnější jeho nasazení v extralize, a kdy ho víc posune setrvání (a pochopitelně větší prostor) mezi juniory.
Při poměřování kvality výchovy mladých hráčů může extraliga fungovat jako bublina. To, že stíhají tempo domácí soutěže, ještě nemusí znamenat, že obstoji v konfrontaci se stejně starými Švédy, Rusy nebo Kanaďany.
Otázkou je také poměření kvality hokejového vzdělání, které se juniorům v klubech dostává. Kvalita trenérů i tréninků, ale také přístup hráčů, může být při výchově mladých talentů důležitějším faktorem než počet odehraných minut v zápasech nejvyšší soutěže.
Srovnání těchto faktorů a jejich vliv na rozvoj hráčů v Česku a ve Švédsku už ale přenechám těm, kteří do celé situace vidí víc než já.